Jdi na obsah Jdi na menu
 


Luftschutz do roku 1945 (s přihlédnutím k situaci v Protektorátu B. u. M.)

23. 1. 2012

Počátky Luftschutzu a RLB

    Dne 29. dubna 1933 (uvádí se i 28.) byla založena civilní a dobrovolnická organizace Reichsluftschutzbund (Říšský svaz protiletecké ochrany). Hlavním úkolem této organizace (zkráceně RLB) bylo připravit německé obyvatelstvo na válku a předpokládané letecké útoky. Samotný vznik RLB byl oficiálně veřejnosti představen až o dva měsíce později (24. června 1933), i když organizace byla založena již koncem roku 1932. Do 13. března 1935 měl RLB dobrovolný status, poté bylo členství povinné - 1938 13 mil. členů, 1942 22 mil. členů. Od roku 1935 zcela podřízen nově vzniklé Luftwaffe.
Organizace spolupracovala například s DRK nebo TENO Polizei Feuerwehr.
    RLB měl důleţitou úlohu při přípravě a výcviku obyvatelstva pro případ leteckých útoků. Konaly se časté kurzy ve školách protiletecké ochrany, kterých se zúčastnily tisíce obyvatel Říše. V čele této organizace stanul generál protileteckého dělostřelectva Hugo Grimme.
    Samotnou činnost RLB vymezovaly říšské předpisy, vydané ministerstvem letectví. Na základě těchto předpisů měl RLB působit v osvětě, propagaci a základním školení obyvatelstva, dále měl na starost školení a výcvik jeho funkcionářů a v neposlední řadě se staral o realizaci svépomocné ochrany v protiletecké ochraně.
Členové RLB označovaní jako funkcionáři nosili zvláštní sluţební oděv, který byl povolen Goeringem již nedlouho po založení RLB. Charakteristický byl šedomodrý a černý límec s filalovými výložkami. Tento měl stejnou právní ochranu jako stejnokroje SS, SA a NSKK.
Znakem RLB byla stříbrná gardová hvězda se zkratkou RLB a hákovým křížem.  
Ostatní členové RLB a funkcionáři bez „pracovního oděvu“ nosili jako znak modrou rukávovou pásku s hvězdicí RLB nošenou na levé ruce, popřípadě modrou čepici se štítkem a modrý nárameník. Členové Reichsluftschutzbund byli odlišeni podle hodností přičemž předpokladem pro propůjčení služební hodnosti bylo dovršení osmnáctého roku věku.

Situace po 15. III. 1939

    Po zřízení Protektorátu B. u. M. nabyl také u nás účinnosti německý zákon č. 827 z 26. 6. 1935 (tzv. Luftschutzgesetzt). Dřívější nařízení v podobě zákona „O ochraně proti leteckým útokům“ ze dne 11. dubna 1935 a vládního nařízení ze dne 18. října 1935 zůstaly v platnosti i nadále (na základě výnosu říšského protektora ze dne 4. září 1939). Do běžného života se poprvé prakticky promítl po vypuknutí války dne 1. září 1939, kdy vstoupily v platnost předpisy o zatemnění. Zákon byl později doplňován prostřednictvím pozměňovacích nařízení (3. nařízení 8. 9. 1939, 4. nařízení 25. 3. 1941).
Roku 1940 pak veškeré vedení CPO přešlo pod Protektorátní policii. Dosavadní organizace CPO byla od roku 1941 začleněna do Luftschutzu, který byl řízen Reichsanstalt für Luftschutz v sekci Říšského ministerstva letectví (Reichsluftfahrtministerium). Je jasné, že do nové organizace LS se hledali lidé, kteří dříve působili v CPO.
    V rámci Velitelství protiletecké ochrany Praha byly postupně vybudovány tzv. Luftschutzzentralstellen (ústředny protiletecké ochrany) v Praze, Plzni, Brně a Českých Budějovicích. Souběžně s tím byla na celém území Čech a Moravy budována také tzv. Warnungsnetz (výstražná síť). K Luftschutzu na německém území byli často jako výpomoc nuceně nasazováni čeští středoškoláci.

Organizace Luftschutzu

A/ hoheitlicher Luftschutz
(tzv. výsostná protiletecká ochrana)
- Luftschutzwarndienst - protiletecká varovná služba, jejímž úkolem byla aktivizace Luftschutzu v případě nebezpečí náletu, zpočátku v civilním oblečení, od začátku roku 1942 muži nosili uniformy LW s označením LSW na klopách, ženy v uniformě LW Heferin s odznakem LSW
- Sicherheits und Hilfdienst (bezpečnostní a pomocná služba). Tato složka nosila uniformy LW, ale byl zde jiný systém hodností a označení stejné jako u LSW. Oválné označení na levém předloktí nad rukávovou páskou "Sicherheits und Hilfsdienst".
* hasičská služba - nášivka červená + bílé F
* asanační služba - žlutý ovál + černé G
Příslušníci SHD často sloužili ve svém obleku. Rukávové pásky byly zavedeny v polovině roku 1941.
* mužsto nosilo pásku s bílým podkladem bez orámování
* nižší velitelé nahoře páska rámovaná 1cm silným Al proužkem
* velitelé 2 proužky
* místní vedoucí LS - bílé rukávové pásky s 2cm proužky s nápisem "Oertl. LS - Leiter" 
B/ Selbstschutz (tzv. svépomocná ochrana, rozděleno ještě před r. 1942)
- Werkluftschutz (závodní protiletecká ochrana) - do níž patřily podniky uznané jako důležité pro válečný průmysl. V mnoha podnicích došlo k rozmístění jednoduchých mobilních pozorovatelen a pohotovostních úkrytů pro případ bombardování (tzv. Luftschutz – Splitterschutzelle, neboli "Einmannbunker" - srv. více zde www.fortifikace.net/ii_sv_v_luftschutz_splitterschutzelle.html).
- erweitere Selbstschutz (rozšířená svépomocná ochrana) - byla zaváděna v domech s velkým počtem obyvatel a s velkou frekvencí pohybu osob (banky, kina, divadla, hotely apod.), kde nestačila opatření pouze svépomocná. Pro výcvik vedoucích těchto podniků byla zřízena v Praze a Brně škola. V Praze bylo celkem 2071 podniků zahrnutých do rozšířené svépomoci.
- vlastní Selbschutz - byla tvořena obyvateli jednotlivých domů.
* Familienschutz
* Hausluftschutz
* Luftschutzgemeinschaft = družstvo protiletecké ochrany (v článku ZDE)

Jejich úkolem bylo upravit domy pro případ leteckého útoku (zřízení krytu v domě, vyprázdnění půdy, zatemnění apod., srv. dále). V Praze bylo za války postaveno na 16 354 družstev svépomoci se 133 356 členy, jejichž výcvik prováděla policie. Na 90 % členů svépomoci protiletecké ochrany bylo vycvičeno.

    Z hlediska organizace LS se od března 1942 sídla dělila podle důležitosti na sídla I., II. a III. řádu. Organizace LS I. řádu byla v Praze, Plzni, Olomouci, Brně a Ostravě. Zde byly oddíly Luftschutzu vojensky organizované, uniformované a speciálně vycvičené. V organizaci II. řádu byla zařazena většina okresních českých měst a ve III. řádu ostatní sídla (na venkově tzv. Luftschutzwache - velitelem byl zpravidla starosta obce, stráže se skládaly z pozorovatelů letecké situace a družstev civilní protiletecké ochrany). Organizace Luftschutzu také zaštiťovala stavbu protileteckých úkrytů a pozorovatelen, jež byly následně obsazovány několikačlennými posádkami.
    Do systému Luftschutzu přirozeně patřily i další složky jako hasičská, protiplynová a asanační služba (jež zabraňovala vzniku požárů při náletech, hasila, chránila osoby a zvířata proti a při zásahu bojových látek). V Praze byl do této služby zapojen celý hasičský sbor hlavního města Prahy, který fungoval jako velitelský a instruktorský kádr hasičské služby. Další složkou protiletecké ochrany byla tzv. "obnovovací služba" (ženijní složka Luftschutz, která odstraňovala stavební škody, vyprošťovala zasypané, spolupracovala při ničení nevybuchlých pum atp.), Luftschutz-Sanitätsdienst (sanitní služba, poskytující první pomoc zraněným) a veterinářská služba (ochrana a asanace zvířat). K protiletecké ochraně lze zařadil i technickou nouzovou pomoc (Technische Nothilfe), polovojenskou organizaci, do níž byli v rámci totálního nasazení odváděni i mladí lidé z Českých zemí (převážně studenti středních škol).
    Protiletecká ochrana vyžadovala s postupem času stále větší množství finančních prostředků. Jestliže v roce 1939 byly její skutečné výdaje 2 660 574 K, pak v roce 1943 to bylo již 29 715 418 K a v roce 1944 dokonce 51 379 602 K.

Při náletech se vyhlašovaly čtyři druhy akustických signálů - obecně:
Veřejná protiletecká výstraha se vyhlašovala se v případě, když se nepřátelská letadla dostala do varovné oblasti. Tímto signálem se aktivizovala protiletecká obrana.
Letecký poplach označoval bezprostřední letecký útok. Každý po jeho vyhlášení musel vyhledal protiletecký kryt.
Předběžné návěští o skončení leteckého poplachu se vyhlašovalo v okamžiku, kdy hlavní část letadel odlétla, ale bylo možno počítat s přítomností jednotlivých strojů.
Konec leteckého poplachu se vydával tehdy, když se ve varovném území nevyskytovala žádná nepřátelská letadla.
(mapa www.fortifikace.net/luftschutz_mapa.htm)

Od r. 1942 se vyhlašovaly 3 základní signály:
* letecké nebezpečí - Luftgefahr (L) - předběžný signál, očekávání náletu, 30 minut před ním, upřesnění L30, L25, L15, L10
* letecký poplach - Fliegeralarm (A) - spuštěn spolu se sirénami při L10, lidé se měli neprodleně ukrýt do LSR 
* konec leteckého nebezpečí = ohlášení konce leteckého poplachu - Luftgefahrvorheit (Lz) - opuštění LSR, vyhlášení pokud letouny již opustily poplachovou zónu

Na podzim 1944 přibyl k signálům ještě malý poplach - Kleinalarm, vzniklý z veřejné protiletecké výstrahy. 

V roce 1945 tedy existovalo 5 druhů poplachů.
* malý poplach
* letecký poplach - nezastavovala se doprava + výroba, neplatila povinnost jít do LSR a další
* akutní letecké nebezpečí - Akute Luftgefahr - v případě reálné možnosti útoku (jako dříve letecký poplach) + ve frontových oblastech možno i bez předchozích signálů + oznámení neopřátelských jednotek
* předběžné ukončení poplachu - Vorentwarnung
* od jara 1944 byl tzv. teppichalarm - kvůli nebezpečí kobercového náletu, vyhlašoval se 2x po 3 minutách signál leteckého poplachu
Na pořátku roku 1945 proběhly malé změny - už se nevyhlašoaly polachy v případě přůzklumných či dálkových letounů.
- Kleinalarm - stíhače + max. 12 bitevních letounů
- letecký poplach - svaz 30-50 rychlých bojových letounů nebo bombardovací svaz
Duben 1945 - tzv. Feindalarm - pro blízkost nepřátelských jednotek, naznamenal letecké nebezpečí, ale nutnost připravit se k obraně.

Signalizace probíhala takto:
a/ velkosirénami - Grossirenen - 5kW, okrsky I. řádu je měly povinně, povolení II. řádu, ovládání z jednoho místa, ve velkých městech i po úsecích, + další záložní spínač, dotovány jen v I. řádu - jinak byly vždy na náklady něsta, závodu...
b/ pomocnými polašnými zařízeními - behelfmaessige Alarmgeraete - 2 malé sirény + ruční, parní píšťaly, zvony...

Lit. a odkazy
http://www.fortifikace.net
http://www.jmsieber.cz
David Sobol, Protiletecká ochrana v Protektorátu Čechy a Morava – případová studie Brna, Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2010.
Martin VESELÝ, Do krytu! Protiletecká ochrana v severozápadní části sudetské župy (1939-1945), FF UJEP Ústí nad Labem 2008, 345 s.

Týž, Sudetská župa jako protiletecký kryt Říše? 1939-1945, Ústí nad Labem 2011,
www.feldgrau.com/articles.php

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA