Jdi na obsah Jdi na menu
 


André Gide a návrat ze SSSR

15. 11. 2010

NÁVRAT ZE SOVĚTSKÉHO SVAZU

Mezi hlavní příčiny obracení se k Sovětskému svazu můžeme zařadit

- hospodářskou krizi. SSSR téměř nedotčen, zrovna tam úspěšně končila první 5letka.

- nástup nacistů. Strach z nich se šířil celou Evropou. SSSR propaguje politiku kolektivní bezpečnosti. Vznikají mnohá sdružení Přatel Sovětského svazu. Přibývá členů komunistických stran. (1928 – 430 tisíc, 1935 785 tisíc členů … mimo SSSR)

- živé ideály sociální spravedlnosti, v jejichž světle se sovětský režim jevil jako radikální sociální experiment

 

S rostoucí angažovaností západní společnosti v levicových hnutích stoupal zájem o návštěvu SSSR.

-> sofistikovaný plán na řízení pohybu cizinců (setkání s vybranými lidmi, návštěva určitých míst)

- sovětské Státní akciová společnost pro zahraniční turistiku (1929-39 sto tisíc turistů)

 

Hledání nového vyváženějšího společenského systému, který by dokázal odolat problémům, se kterými si demokratická zřízení nevěděla rady.

Silné levicové smýšlení a příklon k Sovětskému svazu můžeme najít ve Francii.

-> spisovatelé: Louis Aragon, Anatole France, André Malraux, Henri Barbusse, Romain Rolland

 

 

André Gide

Komunistům byl Gide počátkem dvacátých let lhostejný. Může za to i jeho původ z výrazně protestantsky založené rodiny univerzitního profesora práv.

Ve vliv na něho měl pobyt v severní Africe, kde si uvědomil relativitu evropských hodnot a morálky. Stejně dopadla i jeho roční návštěva francouzského Konga. Nelíbilo se mu bezuzdné chování francouzských obchodníků společností, jejich rasismus a zajistit místním obyvatelům základní existenční potřeby.

Tento moment můžeme považovat za počátek etapy Gidova života, charakterizované rozvimutým sociálním myšlením.

Tímto popřením dobových morální konvencí a vírou ve svobodu materiálně i ideově neomezenou se stavěl na stranu SSSR. Jeho politika neztárcela ani právě daný sociální akcent, který Gide postrádal ve francouzské politice.

André Gide byl poprvé Sovětských svazem zaznamenám ve spojení s kampaní ve prospěch komunistů, kteří byli obviněni ze zapálení říšského sněmu. Sovětský tisk se o něm vyjádřil jako o prvním mezi spisovateli buržoazní společnosti, který pochopil rozpad kapitalistických hodnot.

Když roku 1935 vyšly Gidovi sebrané spisy, byly v nich záměrně zdůrazňovány kritické poznámky o kapitalismu.

Brzy se spisovatel dostal do kontaktu se Svazem sovětských spisovatelů i s Všesvazovou společností pro kulturní vztahy se zahraničím. Ve Francii Gide vstoupil do Asociace revolučních umělců, která podléhala přímo Kominterně.

André Gide přijal pozvání z Moskvy k návštěvě Sovětského svazu ve roce 1936. Hned po říjezdu dne 17.července pronesl loajální projev na pohřbu Maxima Gorkého. Na rozdíl od Romaine Rollanda se Gidovi nikdy nepodaří, aby byl přijat přímo Stalinem.

Svůj pobyt neomezil pouze na Moskvu a Leningrad, ale zamířil do Vladikavkazu, Tbilisi až do Sevastopolu.

Gidova cesta trvala devět týdnů: Moskva,Leningrad, Kavkaz /Tbilisi/,Černé moře. Klasický, vypracovaný, nalinkovaný, sledovaný, označkovaný, hotový program revolučního turismu pod kontrolou oficiálních průvodců, tlumočníka... Gide je hýčkaný: protože je pozván Svazem sovětských spisovatelů, má v Moskvě k dispozici šest pokojů v hotelu Metropol, přemisťuje se služebním lincolnem, je přecpáván kaviárem, vínem a vodkou, rozmazlovaný hostiteli, tisk si ho přetahuje pro četné články, tleská mu dav... Výhodou za tyto orientální výhody se od prestižního hosta čeká, že bude krásnými řečmi opěvovat režim, které budou hned překládány do všech jazyků a že po návratu vydá knihu. V Moskvě, kam se Gide vrací, probíhá „proces se šesti“- prvního z „moskevských procesů“. V den, kdy se Gide vrací do Francie, Pravda oznamuje, že Zinověv a Kameněv a další obžalovaní jsou odsouzeni k smrti. Tytéž noviny nazítří otiskují Gidovo rozloučení s hostiteli, které jim zasílá při přejezdu hranic: „Na naší nezapomenutelné cestě velkou zemí vítězného socialismu posílám z hranice poslední srdečný pozdrav skvělým přátelům, které s lítostí opouštím a vzkazuji jim, stejně jako celému SSSR: na shledanou...“

Po návratu do Paříže se Gide velmi rychle rozhodl vyprávět o své cestě. V reportáži protestoval proti tamní nesvobodě. André Gide se zaměřil na intelektuální a sociální život. Sovětský svaz vnímal jak právě vznikající společnost a oceňoval budovatelské nadšení jeho obyvatel. Na druhé straně nedokázal přehlédnout bídné podmínky pracujících dělníků. Viděl rozdíl mezi péčí, jaké s edostávalao jemu jako hostovi svazu sovětských spisovatelů a standartem, ve kterém žijí běžní lidé.

V knize vyzývá k uvolnění nepřirozeně silné všeobevné závislosti na vůli všemocné strany. Zmiňuje také novou udavačskou životní strategii obyvatelstva. V retuších si povzdechl ,,každý hlídá, hlídá sebe. je hlídán“.

Zprávy o vydání Návratu ze Sovětského svazu se rozšířily ještě před jeho vydáním. Mnoho lidí se snažilo Gida od této akce odradit. Ale nepodařilo se jim to. Hlavním argumentem bylo, že v době španělské občanské války, je Moskva hlavní odpůrce fašistů. Vydáním knihy se Gide zařadil na seznam zrádců a falešných přátel Sovětského svazu.

V českém prostředí dílo zkritizoval ve svém pamfletu Anti-Gide nebo-li optimismus bez pověr a iluzí S.K.Neumann. Autor Gida odsoudil jako sobeckého intelektuála, který skrze svou povýšenost nedokáže chápat skutečnost.

Během svém cesty se Gide zdržel komentářů či kritických projevů. Hledání viníků tedy vedlo k těm, kteří Gida ,,nedůsledně“ připravili. Obviněn byl předseda zahraniční komise Svazu sovětských spisovatelů, který Gida pozval, Michail Kolcov. A také Gidovi průvodci, spisovatelé Boris Pilňak a Boris Pasternak.

Dne 3. prosince 1936 byl Gide v Pravdě označen za ziskuchtivou oběť antisovětských agentů, součást spiknutí Lva Trockého s německým gestapem. O trockismus se Gide začal zajímat, ale k jeho spojení s francouzskými přívrženci Trockého nikdy nedošlo. Návrat ze Sovětského svazu jim přišel příliš málo radikální a také nedůvěřovali někomu, kdo ještě nedávno přednášel projevy na komunistických tribunách.

Jestliže před cestou do Ruska využivala sovětská propaganda Gidovo jméno jako symbol potvrzující správnost bolševické politiky, po publikaci knihy z něj udělala nebezpečného nepřítele.

Ve konci třicátých lete dochází sledem událostí k poklesu popularity levicových stran. Doba se se také vzdalovala od myšlenky kolektivní bezpečnosti, tedy jednotné antifašistické fronty. Velká změna ve vzájemném vztahu s Moskvou přišla ještě před druhou světovou válkou. A to když SSSR uzavřel pakt o neútočení s hlavním nepřítelem – s Německem.

André Gide utekl roku 1942 do Spojených států amerických. A roku 1947 získal Nobelovu cenu za literatur. Zemřel roku 1951, v rodné Paříži. Brzy po jeho smrti dala katolická církev celé jeho dílo na svůj index.

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA