Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kněz ve 20. století

 

Jana Kubíčková, Katolický duchovní – stavebník. Příklad Františka Venhudy, in: J. Hanuš – L. Fasora – J. Malíř - L. Vykoupil, Člověk na Moravě v 1. polovině 20. století, Brno 2006, s. 238 – 247.

  • na přel. 19. a 20. stol. odchod lidí z venkova do měst – na předměstích vznikaly nové kostely

  • na předměstích většinou žili dělníci, farář musel mít sociální cítění a angažovat se v místních spolcích

  • na stavbě záleželo většinou církvi celé – do okrajových částí měst proto posílala biskupská konzistoř hlavně mladé a nadšené kněze, kteří se mohli účastnit jak činnosti spolku (hlavně spolku pro výstavbu kostela), tak výstavby kostela

  • kněz jako člen spolku pro stavbu kostela získával finance (dary, příspěvky stavební jednoty, výnosy z divadelních představení apod.), vybíral parcelu, plány i firmy

  • získávání financí pokračovalo většinou i po dostavění – jen výjimečně totiž nebyl čerstvě vysvěcený kostel zadlužený

  • po válce se i ve stavění kostelů projevila stagnace kvůli nepřízni vůči církvi, která byla považována za jeden ze symbolů monarchie, na předměstích mezi dělnictvem kromě toho získala silnou pozici i československá církev

Pavel Marek, Kněz – reformista. Příklad Matěje Pavlíka – Gorazda, in: tamtéž, s. 378 – 394.

  • někteří kněží se po vzniku ČSR s římskokatolickou církví rozešli kvůli neúspěšnému pokusu o změny v ní a vstoupili do nově založené národní církve československé, někteří pak ale přestoupili ještě jednou, k pravoslavné církvi

  • někdy se jednalo i o přestupy k protestantským církvím nebo o návrat ke katolíkům

  • vliv na přestupy měl 1. vatikánský koncil, který se shodl na tzv. ultramonetarismu – snaha o novou ortodoxii, návrat k osvědčeným hodnotám – někdy označováno za ghettizaci církve a za oddělování katolíků od moderní společnosti

  • 1907 encyklika Pascendi dominici gregis – modernismus v církvi označila za nežádoucí → snaha odstranit rušivé živly z církve → modernisté „přešli do podzemí „, týkalo se i tzv. české Katolické moderny kolem Karla Dostála – Lutinova, která usilovala o demokratizaci církve a úpravu celibátu

  • 1918 obnovena Jednota katolického duchovenstva, předtím zakázané biskupstvími – členy hlavně pokrokoví kněží (např. Bohumil Zahradník – Brodský) – chtěli určité změny v církvi v ČSR, na jaře 1919 se ale nedokázali dohodnout, jak církev reformovat – odštěp tajné radikální organizace Ohnisko

  • Jednota se změnami neuspěla u papeže

  • 1920 založení církve československé (CČS) – zpočátku přešlo jen 177 duchovních

  • reformátoři odmítali hierarchickou strukturu v církvi závislou na papeži, chtěli církev znárodnit a zavést do liturgie češtinu, demokratizaci církve – volba duchovních na všech stupních, podíl místních věřících na místní církevní správě

  • 20. a 30. léta v ČSR postupná stabilizace církevních poměrů – utlumení reformních hlasů v římskokatolické církvi, uznání CČS státem – stala se 2. největší ve státě s cca 1 000 000 věřícími

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA