Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výstroj a vybavení

29. 8. 2012

  Obrazek

Vybavení válečného zpravodaje nebylo logicky nijak bohaté. Reportéři totiž neměli zpravidla nic společného se standartními frontovými¨jednotkami, na frontu byli posíláni přímo ministerstvem propagandy (Reichspropagandaministerium). Přitom platilo, že KB (ať už v rámci PK a poté KBH či SS Zugů) měl být uniformově sjednocen s jednotkou, ke které byl přidělen kvůli obtížnější rozlišitelnosti ze strany nepřítele. Tím by se tak vysvětlovaly případy, kdy jsou KB oděni například v černých či šedých křivácích tankových jednotek. Z polní výstroje (rozuměj při práci v poli) tak měl takový KB zpravidla pouze helmu s opaskem případně s bajonetem, podle potřeby doplněnou chlebníkem s polní lahví a ešusem, záleželo na okolnostech a na přidělených funkcích. Otázka pokrývky hlavy záležela asi na osobním vkusu KB, podle toho, s čím se mu lépe dokumentovalo (čepice s kšiltem mohla být nepohodlná). V poli samozřejmě obvykle nastupovala v rámci vlastní bezpečnosti Stahlhelm. Výzbroj někdy tvořila pistole P08 nebo P38, či různé druhy MP podle funkce dotyčného. Podle ženevské koncence neměli být KB ozbrojeni stejně jako zdravotníci. Po tvrdých zkušenostech z východní fronty jim ale zřejmě nějakou automatickou zbraň mohli přidělit, hlavně důstojníkům a vyšším šaržím. Samozřejmě nesměl chybět fotoaparát či kamera a maptaška na dokumenty, baterka či útočný nůž. Často se na reportérské potřeby apod. vyskytovala upravovaná brašna na světlice, kde byly nepotřebné přepážky odpárány.

Waffenfarbe

*pro PK byla původně citronově žlutá. Na levém rukávě se nosila páska s nápisem Propagandakompanie (od roku 1938, resp. 1940). Příslušníci PK mohli mít následující funkce: B
ildberichter - foto, Filmberichter - film, Wortberichter - reportér, psaní článků, Rundfunkberichter - radiová vysílání, Kriegsmaler - malíři, Kriegszeichner - kresbyx pro tisk, tlumočníci, propagandisté ve vlastním slova smyslu, plus rozhlasoví hlasatelé, pomocny personal, řidiči, technici na vyvolavání filmů, motospojky atd. Funkce se mohly kombinovat, ale většinou existovali jen specialisté. Obvykle byli do určité oblasti vysláni jeden fotograf, filmař a reportér s řidičem + možným pomocným personálen.
Reorganizace přišla koncem roku 1942, resp. koncem ledna 1943 (přesněji skrze
HM 43, Nr. 112 z 25. 1. 1943 - srv. odkaz). Tehdy vznikli Kriegsberichter(n) des Heeres, kteří měli novou rukávovou pásku a novou Waffenfarbe (světle šedá).
* pro SS-KB dle původních poznatků vždy citronově žlutá - "Zitronengelb", také dle Übersicht Waffenfarben der Waffen-SS vom 30.Mai 1942 pro Nachrichteneinheiten, Kriegsberichter, a SS-Feldposteinheiten do II. 1943. Po únoru 1943 už byla citronově žlutá jen pro Nachrichten a KB jednotky, zatímco Feldposteinheiten dostaly světle modrou. Mohlo by se zdá, že i zde byl prodělán podobný vývoj jako u PK. nebylo tomu tak, až do konce války byla užívána pouze "zitronengelb" !!!
pozn. Dle nejnovějších poznatků byla citronově žlutá běžná pro všechny SS-KB až od poloviny roku 1942. Ale existovaly také vyjímky z pravidla, když jednotka poslala svého zpravodaje (fotografa) na KB-kurz. Ten po návratu k domovské jednotce nosil pásku SS-Kriegsberichter a Waffenfarbe v barvě své domovské jednotky (tedy např. Infanterie) a byl přidělen ke štábu divize. Ostatně rozdílná Waffenfarbe jde občas vidět z fotek z období před polovinou 1942.
srv. http://www.forum-der-wehrmacht.de/thread.php?postid=112135
http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?f=8&t=124222
http://reibert.info/forum
Pro brigadýrky se používala u SS-KB výhradně bílá, tedy ne "zitronengelb" jak by se mohlo zdát. Různorodost barev zbraně trvala zde jen krátce (tj. "between 10th May-5th November 1940"), než byla Himmlerem zakázána. Jiná Waffenfarbe než bílá byla na brigadýrkách velmi málo častá...
srv.  http://www.panzergrenadier.net/forum/viewtopic.php?f=24&t=11011&start=0
* pro LW-KB - zřejmě žluto-hnědá pro Signalltruppen ? srv. ODKAZ
(původní - zřejmě špatná verze: pro Propagandakompanie i KB des Heeres je světle šedá (pro PK od 1942, předtím citronově žlutá, pro Heeres KB od 25. 1. 1943), pro Kriegsberichter des Heeres do 25. 1. 1943 (a pravděpodobně i pro LW, KM, RAD a  SS-PK) sytě citronově žlutá (barva signálních jednotek, propagandistických jednotek).

Dienstgraden
Co se týče hodností, pohybují se již od nejnižších, až po ty důstojnické (ti zastávali zpravidla důležitější administrativní funkce). Nedílnou součástí práce zpravodajů byly i vlastní osobní vozidla nejrůznějších typů, pomocí kterých se rovněž v speciálních kontejnerech přepravoval fotografický a filmový materiál. pozn. Co se týče hodností u Heeru/PK, nejprve se začínalo u hodností mužstva. Ukázalo se ovšem, že mají problém s autoritou u ostatních vojáků. To bylo poté řešeno přiznáváním status
Sonderführer (Z), ekvivalent hodnosti je Leutnant/Oberleutnant.
(blíže zde http://www.panzergrenadier.net/forum/viewtopic.php?f=5&t=737)
srv. http://www.wehrmacht-awards.com/forums/showthread.php?p=4184416

Obrazek
Z výše uvedených důvodů je výše zobrazená Feldbluse M44 nesmysl, protože má PK pasku, která se už tehdy nenosila ! (resp. už byla nahrazena páskou Kriegsberichter des Heeres).

Obrazek

FOTO a FILMOVÉ VYBAVENÍ

Německá branná moc používala pro své válečné zpravodaje dvě základní značky 35mm fotoaparátů - Contax (Zeiss Ikon) a Leica (Ernst Leitz). Leicy byly běžnější a asi i oblíbenější než Contaxy.
Pokud jde o Leicy, používaly se zejména modely III (1933), IIIa (1935), IIIb (1939) a IIIc (1940). IIIc má na rozdíl od předchozích modelů přepracované tělo odlévané celé v jednom kuse z mosazi, které je tudíž odolnější. Speciální variantou pak byla Leica IIIc K určená pro použití v mrazivém prostředí. Od běžných IIIc se odlišuje použitím kuličkových ložisek závěrky (K v názvu znamená "Kugellager", čili kuličková ložiska). Byly určeny zejména pro Luftwaffe (fotoprůzkum apod.), ale používali je i KB přidělení ke Kriegsmarine a lodím v severních mořích a nebo k jednotkám na severu Ruska.
Pokud jde o Contaxy, používaly se modely II a III. Na rozdíl od Leicy má Contax vertikální závěrku z kovových lamel (Leica má plátěnou horizontální), kterou sice nepropálí sluncem, ale zato je složitější a náročnější na případné opravy. Výhodou jsou zase "rychlejší" objektiv a zabudovaný expozimetr u modelu III.
Pro méně časté použití se užívaly i fotoaparáty ve středním formátu. Jednalo se zejména o přístroje Rolleiflex (6×6) a Super Ikonta C (6×9).

U filmových kamer se používaly formáty 16mm a 35mm. 16mm byly většinou přenosné a užívaly se přímo v poli, 35mm spíše jako statické.
16mm kamery byly většinou buď domácí  provenience - Siemens, případně Arriflex (pravděpodobně nejtypičtější Arriflex 35 z roku 1937), nebo zahraniční - Kodak ( Kodak Cine-Kodak K) nebo Bell and Howell (zejména slavný model Filmo 70 používaný i spojeneckými zpravodaji, od modelu 70A z roku 1923 az po model 70DA z polovice 30-tých let, všechny na 16 mm film).
35mm kamery byly skorto výlučně domácí výrobky firem Arri a Askania.

by Wolfrider (http://forum.militaryzone.cz/viewtopic.php?f=64&t=3907&start=45)

Obrazek

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA