Jdi na obsah Jdi na menu
 


POCTA THOMASI G. FISCHEROVI

3. 12. 2017

Dnes již téměř metalovou komunitou opomíjení švýcarští HELLHAMMER pomáhali od roku 1983/4 formovat onu původní první vlnu blackmetalu a v podstatě i žánr samotný (stejně jako Venom...). Šlo tehdy samozřejmě o poměrně do jisté míry primitivní, syrovou záležitost s vlivy punku, ale již tehdy začala ona pověstná temnota (jako předzvěst věcí následujících) pronikat na povrch... (viz. např. song Triumph of Death)
Tyhle okovy však byly zřejmě Tomovy těsné a tak spolek transformuje na CELTIC FROST, kdy především první dvě EP (později vyšla společně) a LP "To Mega Therion" se staly později naprosto kultovní záležitostí. Dodnes se na ně (ať už chtěně či ne) odkazují spousty kapel (např. Obituary). Zatímco jiné smečky tehdy sázely spíše na rychlost, tvrdost a extrémnost výrazu obecně, CF to vzali z trochu jiného konce, řekněme spíše na "sabbathovskou notu". Šlo o zpravidla velmi hutnou, valivě pomalou, morbidní hudbu s kovovým soundem a Tomovým charakteristickým vokálem. Mrazivou atmosféru dokreslovaly tympány. Občas pak i nadále ve skočnějších pasážích prosakovaly punk vlivy, i když to celé bylo znatelně strukturovanější a propracovanější než dříve... (viz. např. D-beat v Into The Crypts of Rays)
Ovšem již brzy se začaly nabalovat další vrstvy a výsledkem bylo do té doby takřka neslýchané (místy až avantgardní) stylové inovátorství na třetím LP "Into the Pandemonium". Pro některé to však tehdy znamenalo nepochopení a "zradu kultu", ale to tak zpravidla u revolučních počinů již bývá... :) (dalším pěkným příkladem jsou 90koví KREATOR) Myslím, že by se dalo i říci, že právě toto album mělo zcela zásadní vliv na některé death-doomové bandy jako Tiamat a Paradise Lost... ?
Po komerčních úspěších se kapela vyhřívala na mediálním slunci a asi i z důvodů předpokládané lepší stravitelnosti začal Tom nasávat okolní hudební vlivy. Asi budu zaujatý, ale i přesto měl materiál na "Cold Lake" rozhodně svoji nespornou kvalitu !! Oklikou se pak následně CF dostali nazpět k o něco zaoblenějšímu původnímu soundu na "Vanity/Nemesis", kde ale vykoukly na povrch spíše thrashové vlivy. Poté se kapela rozpadla, ale ani v mezičase Tom nebyl nečinný - neměli bychom zde zapomenout na výtečný elektro-industriální projekt APOLLYON SUN... (hleď celou Tomovu diskografii na Wiki - mj. je velmi zajímavé ono demo s prog-thrashery CORONER a účast na hvězdném projektu PROBOT)
Ovšem, dle mého nejkomplexnější dílo CELTIC FROST přišlo až po velkém comebacku v roce 2006. Legenda si tak sama stvořila nezapomenutelný pomník (a to doslova). "Monotheist" je neprostupný, rozmáchlý temný monolit, ve kterém se mísí zadoomané rozjímavé nálady, blackově-thrashová špinavost s vlivy gotické melancholie a "symfonickými" aranžemi. Kytarový sound je zde impozantní a doslova jde až na dřeň. Celé album je pak velmi emočně rozepjaté, vysaje vás i naplní současně, ale zbytečně bych asi plýtval slovy, to se musí slyšet a prožít...
mono.jpgCo říci nakonec ? Tam kde skončilo "Monotheist", hudebně nadále navazuje a ještě řekl bych to celé stupňuje skvělý projekt TRIPTYKON. Pánové s dámou ostatně na občasných koncertech dodnes vytahují na světlo staré klasiky Celtic Frost, ovšem v mnohdy poměrně dosti odlišných aranžích a rychlostech. Je pak celkem legrační na live záznamech vidět vesměs zmatené (obvykle mladší) publikum, v jehož očích doslova čtete: "co je to za podivnou kapelu, co hraje tak strašlivě pomalu a utahaně ???" (zatímco starší pardálové vědí svoje... :) )