Jdi na obsah Jdi na menu
 


SLAYER - Repentless, 11/9/2015

24. 9. 2015
Slayer - Repentless

Lehký náhled na "Repentless", chcete-li recenze ?
-----------------
Legenda žánru znova povstává z popela...
Mno, jsem dosti spokojen, nečekal jsem po tý situaci takovej nářez... Takhle se to má dělat !!! Trochu asi celkově pocta Jeffovi, prý po něm mají chlapci ještě něco v šuplíku. Celkově už ta krátká stopáž LP dává cosi tušit :) Texty ještě hodlám zkoumat :) Celkově mi to připadá ještě o něco lepší než World Painted Blood (a to mě po čase bavilo hodně)... takový mix předchozího alba se South of Heaven... ? Časem to bude chtít jistě prohnat přes pořádné kvalitní repro.
Na majestátní instrumentální úvod Delussions of Saviour navazuje titulní šleha Repentless, tady je vše jasné, typický Slayer. Hned Take control jede na stejné vlně euforie, ale umí v pravý čas zvolnit do středního tempa masivních riffů. Vices se pomalu nabaluje jako kaskáda, Tom opět káže jak se patří, skladba se kupředu valí jako německý Tiger - takové pomalejší věci pánům taky vždycky šly. Cast the First Stone začíná jako v časech South of Heaven, ovšem láme se překvapivě do menšího riffového holocaustu, opět jemně pomalejší a rozhodně příjemná věc. When Stillness Comes je hodně podobného ražení. Pracuje dovedně s náladami a dost možná je zde i jakýsi doomový feeling (píseň začne kvapit až v samém závěru!). Je dnes už nad slunce jasné, že aby Slayer zapůsobili, nemusí se již hnát za každou cenu nadsvětelnou rychlostí. Chasing Death se vrací ke střednímu tempu, riffy se proplétají doslova jako hadi. Implode je zpočátku velmi zatěžkaná věc, kterou poté nakopne klasický chrastivý riff až k výtečnému refrénu. Celkově podobně návyková věc jako titulka :) Piano Wire je sice stopáží kratší, ale rozhodně s tahem na branku a mocnou úderností. Atrocity Vendor je taková pocitově hodně oldschoolovka, už tím úvodem jsem se vrátil až někam k Show No mercy :) Velmi dobře strukturovaná věc na punkové stopáži. Přichází závěr LP v podobě dvou lehce delších pecek. You against You se pozvolna rozjíždí do typických rychlostních rejstříků, Tom deklamuje text jakoby to mělo být naposledy. Mnoho klasických sól, podbarvených asfalt trhající rytmikou. Pride in Prejudice je těžkotonážní materiál se zajímavě strukturovanou rytmikou. Vskutku velmi dobrá a monumentální tečka na závěr desky... !!!

via Old School Metal Dekadente Morfin

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA