Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyznání jednomu POLIBKU...

7. 11. 2016

Dost možná nejeden z mála pozorných čtenářů této rubriky v TOMTO a JINÉM článku zaregistroval podivnou směsici mého hudebního (ne)vkusu a ještě bizarnější přítomnost jakési neznámé skupiny jménem KISS... Proto se nebudu opakovat v obecnostech a v dalším článku blogového rázu se budu věnovat pouze onomu POLIBKU z titulu :)
kiss-001.jpg

Zastávám názor, že k těm tvrdším stylům se má posluchač dostat od těch úplných základů. Mnohdy se dnes stává, že zvláště ti mladší pravé a neotřesitelné fundamenty stylu neznají... Patří k nim i KISS nebo ne ? Toť otázka... Mnozí bohužel vidí jen tu show navenek, která zdánlivě svou bombastičností přebíjí hudební složku... ale to samé by se přeci dalo říci o Alici Cooperovi, New York Dools, mistru Mansonovi nebo v současné době posledním výkřiku podobného fenoménu GHOST (B. C.) že... ??? Je třeba dodat, že i o mnoho tvrdší party měly právě v KISS své vydatné (pra)vzory a nahrály jejich povedené covery ! (Bathory, Anthrax, Death Angel atd. atd.)

Je nesporné, že v pra-KISS se tenkrát v létě 1973 sešli talentovaní hudebníci. Vznikl tím bez nadsázky počátek jakéhosi "hrdinského eposu" chcete-li "archetypálního rockového příběhu", který je pro mnohé dodnes zajímavý a neopakovatelný ve starých záznamech koncertů a dobových fotografiích. Musíme přiznat, že v dobovém kontextu hudba na památném debutu z roku 1974 nebyla bůhvíjak originální a spíše navazovala na starší vzory (sami autoři se k inspiraci jinými bez mučení přiznávají...). Na druhou stranu, dle mého názoru v ranné fázi "KISSstory" (řekněme mezi roky 74-78) nebylo moc (hard)rockových kapel, které měly živočišnější, frenetičtější a více strhující živá vystoupení (ano Deep Purple, Zeppelin, víme...). Byly zde nepopiratelné vzory jak hudební (Slade, Free...), tak po stránce image (Alice Cooper, N.Y. Dools). Ovšem, KISS toto vše promíchali dohromady v explozivní směs a mnohokráte celkový výsledný efekt znásobili... Kdo zná onu story, ví že obrovskou roli v počátcích KISS hrála záliba v komiksové estetice: Gene se stal po vzoru Batmana a Godzilly Démonem, který jazykem a krví děsí zástupy sličných panen, Paul díky svému charismatu a jistému ženskému prvku holywoodským Starchildem, Peter díky zálibě v kočkách nemluvným Catmanem v pozadí a Ace díky své doslova mimoňské a kreativní povaze mimozemským Spacemanem... Lze však jedním dechem dodat, že později tato "image superhrdinů" převážila po všem tom merchandisingu hudební stránku.. Pro obrat v úspěšnosti kapely tak bylo odmaskování po "Creatures" více než logickým krokem... Ale rozhodně, ta prvotní (stále se vyvíjející) image musela tenkrát na jednoho jistě zapůsobit jako rána na solar, velmi neotřele, šokézně a magicky přitažlivě... (a dost možná i přihřátě, kritici jim už tehdy vyčítali převahu vizuálna). Každé začátky jsou skromné, ale již od těch klubových počátků pro pár diváků se formovala tzv. KISS ARMY nejvěrnějších z věrných... KISS sami tohle vše nazývali snahou být "heavymetaloví Beatles v černém" a "čtveřicí Alice Cooperů". Tohle vše i na mě mocně zapůsobilo již v dálném špuntovství, kdy jsem poprvé shlédl tehdy ještě na videu show plnou pyroefektů, krve, levitujících bicích a chytlavých písniček...

Má osoba sice není až tak ortodoxní KISS-fan, pro kterého existuje čistě jen maskovaná éra, ale bohužel jsem nucen přiznat, že dnešní moderní éra po výborném albu Psycho Circus (resp. nového tisíciletí), mě osobně zatím nějak nechytla... Ne že bych se nepokoušel, ale prostě to v tom nějak není :) Naopak Aceho novodobé sólovky dle mého na toho starého ducha zdařile navazují (Anomally a Space Invader). Ano, uhádli jste, i v těch starých dobách je mi zdaleka nejsympatičtější Mr. Spaceman :) Všechny veselé "příhody z natáčení" jsou ostatně zdařile a čtivě popsány v knize "Behind the Mask" (mám samozřejmě české vydání) a "Nothin to Lose". Když mě "to" jednou za čas chytne, dokážu se zabavit prvně jmenovanou knihou i na několik hodin :).

Pokud bychom měli v kostce prolétnout hudební stránkou KISS, tak je jasné, že "uhelným kamenem" tvorby bude první trojice LP: s eponymním debutem, sabbathovskou dvojkou Hotter than Hell a třetím rockenrollově odlehčeným Dressed to Kill. Muzika se zde pohybuje od tvrdého hardrocku/pre-metalu po beatlesovské melodie s vícehlasy, které byly dle mého jedním z velkých trumfů KISS. Samozřejmě, za vše tehdy mohl hlavně skladatelský tandem Gene/Paul (jako v Beatles), ale už tehdy se ještě stydlivě nezpívající Ace blýskl několika metalickými peckami: Cold Gin, Parasite, Strange Ways: prvé dvě zakotvily v playlistu živých show. Musí se říci, že syrová síla KISS tehdy vynikala hlavně naživo v (sebe)zničujících show se sonickou hlasitostí Concordu a proto mj. vzniklo památné živé album Alive ! (i když s jeho živostí to nebylo tak horké, modří samozřejmě vědí, ale i tak je to rockový testament... :) ).

Po následujícím "Ezrinovu" Destroyeru se KISS opět vrátili s výtečnými opět rockovějšími Rock and Roll Over a Love Gun. Naneštěstí se začali projevovat vnitřní démoni kapely: ego a drogy/alkohol. Následující čtveřici sólových alb lze pak považovat za známku počínajícího rozkladu. Navíc, Paul s Genem očividně nemohli přenést přes muzikantská a obchodní srdce relativně nejvyšší úspěch Aceho alba. Ace tak dostal možnost nebýt týmovým hráčem v období stagnace. K lepšímu nepřispěl ani fakt, že mnoho partů na dalších popověji pojatých albech nahráli najatí muzikanti (to že Ace s Peterem velice často nebyli k dispozici právě kvůli vlivu drog a alkoholu, je zase věc druhá...). Ale bez mučení přiznávám, že právě Dynasty patří k mým oblíbeným albům KISS, jakýmsi zvráceným způsobem se mi songy typu Dirty Livin a Charisma líbí :) (jo, zabijte mě...) Na těchto albech se ostatně o dost víc autorsky prosazuje Ace, jeho příspěvky jsou rockovější než zbytek materiálu a zejména Unmasked zachraňují: 2000 Man, Hard Times, Save Your Love, Talk to Me, Two Sides of Coin... Opět je třeba říci, že v živém provedení i tyto popovější songy získaly na síle...

Následoval zvrat v podobě koncepčního (avšak do jisté míry nevyváženého) a nutno především říci, že velmi dobrého The Elder !!! (toto album mnozí doceňují až dnes !). Zde se již autorsky angažovala Liška: Peterův nástupce Eric Carr (dodejme, že Carra hlavní tandem dle mého v následujících odmaskovaných letech "autorsky škrtil" :) ). Poslední "maskované" album Creatures sice ještě znamenalo návrat k tradiční tvrdé formě KISS, ale za cenu lži, kdy na albu již Ace v podstatě nehrál, ač byl stále uveden na přebalu (jasně, démoni versus nutnost nahrávání...). Ke kapele se zatím utajeně přidává i autorsky činný egypťan Vinnie Vincent. Přes vnitřní neklid deska přinesla mnohé věci, které dodnes našly místo v playlistu (titulka, hymnická I Love It Loud a zatěžkaná War Machine). Po oné "komerční nutnosti odmaskování" tato éra trvala albově v podstatě až do roku 1992 a našla si své fanoušky, kdy někteří v podstatě ani nemuseli znát starou éru KISS. Bombastická show z velké části zůstala zachována. Musí se přičíst Paulovi k dobru, že při Geneho filmové horečce celou kapelu táhl právě on. Do jisté míry pak tuto etapu dodnes ovlivňuje kult velmi talentovaného bubeníka Erica Carra, který bohužel zemřel v roce 1991 na rakovinu. I tak ale KISS z těchto alb nechali hudební historii mnoho fajnových kousků...



Ovšem album Revenge jako takové bylo doslova polití živou vodou se zatěžkaným soundem a oproštěním od hair/glamových vzorů. A po dlouhé době taky s obrovskými hity. Osobně považuji docela za zklamání, že tahle éra nepokračovala dále. Vždyť následující "utajené" Carnival of Souls je takový malý vybroušený diamant !! :) Je pak jasné, že tohle skalní fanoušci tenkrát museli  považovat za čistou herezi :) Proto ostatně namísto něj v čase obrody staré sestavy vyšel výběr "Greatest". V onom reunionovém turné KISS zavítali i k nám a onen koncert na Julisce musel být dle vyprávění určitě legendární :). Šlo by diskutovat, nakolik v tom všem hrály roli peníze atd., ale důležité je, že nakonec vyšlo v původní sestavě (když Ace s Peterem "sekali latinu" :) ) velmi dobré album Psycho Circus, jehož vydání jsem již zažil... Tehdy asi začala má "KISSmánie" :) a dodnes opatruji útržek k pražskému 3D koncertu, který mi byl jako malému/menšímu darován :).

Bohužel KISS po roce 2000 jsou pro mě již jen jakýsi "revival" (tento výrok berte hodně v nadsázce :) )... Samozřejmě Eric Singer už v kapele hrál... Opět se zde dle mého v plné síle ukázal starý symptom "jet dál za každou cenu i přes mrtvoly". Proto (jak jsem již psal), je pro mě dnes zajímavější spíše Acova nová tvorba :) Neříkám tím ale vůbec, že to pánům dobře nehraje !!! Přiznejme si, ono každý stárneme, ztrácí se nám hlas, ale hlavně na těch CD pro mě to staré syrové magické kouzlo již není :). Onu nemastnost/neslanost nového repertoáru ostatně dokazuje minimální zařazování novinek do playlistu, který vždy tvoří v absolutní většině staré osvědčené pecky a ani tady pánové moc často nevytahují ty méně hrané věci... :) Prostě celkově: LOVE IT OR HATE IT :)

(PS: Děkuji všem, kteří tento bez ladu a skladu chrlený pocitový elaborát dočetli až do konce, máte mé sympatie... :) )

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA