P. K. modeling and history web

Stavba opevnění (1) a rostoucí ohrožení státního území se přirozeně promítly i do kronik a pamětních knih městeček a obcí. Zdejší oblasti se řádná pevnostní výstavba začala dotýkat až o letních prázdninách roku 1938. Do té doby to byla oblast pro obranu víceméně nevýznamná, stály zde jen uzávěry starších objektů z roku 1936.(2) Po "Anschlussu" Rakouska se koncepce zdejší obrany změnila, došlo zde ke stavbě tří stavebních úseků LO (3) a to 181 Římov, 182 Ostrolovský Újezd a 183 Borovany.

Zápisky zdejších kronik a pamětních knih jsou většinou psány vzdělanějším jazykem. Tímto úkolem byli většinou pověřováni učitelé a faráři. Zápisy je z časového hlediska možno rozdělit na 2 skupiny: a/ autentické přímo z roku 1938 a b/ dopsané dodatečně po roce 1945. (4) Těch několik "protentokrátních" let mohlo nechat stopy na paměti kronikáře. Samozřejmě se promítá i nová politická situace po květnu 1945 a orientace na SSSR. Zápisy nepopisují většinou stavbu pevnůstek detailně, zde hrálo velkou roli i přísné utajování staveb. Obecně vzato, všechny fotografie opevnění jsou z období záboru nebo pozdějšího. Stavba opevnění zasáhla i do práce kronikářů. Počátkem března 1937 byla okresním úřadům přeposílána zpráva, za jakých okolností lze provádět zápisy o budování opevnění. Nesměly být uváděny bližší podrobnosti a vůbec už ne údaje o trvání, rozsahu a provedení prací. Proto se logicky z kronik o lehkém opevnění dozvídáme tak málo.

Ze zápisů je většinou patrný subjektivní přístup kronikáře. Pohybuje se od horečného nadšení pro obranu republiky (srv. kronika Otěvěka: "I v naší obci jsou všichni připraveni na boj, neodjíždí, zůstávají", nebo v komařické "všude ruch a odhodlání k obraně"). Kronika Ločenic zmiňuje, že "nálada byla dobrá, každý chvátal na svá místa, veškeré spolky i občanstvo bez rozdílu pohlaví od 14 roků pracovali na překážkách na silnicích i ulicích ihned po vyhlášení mobilizace". Existují zde však i extrémní konstatování (které jsou až překvapivě častá), že opevňovací práce akorát zpozdily úrodu. Kronika Kamenného Újezda popisuje situaci kolem květnové mobilizace: "Všechna jarní práce v polích byla zastavena a obyvatelstvo bylo pracovní povinností zařazeno k opevnění našich hranic". Stejného názoru byl zřejmě i kronikář Nové Vsi: "doma práce polní stála, cesta takřka 2 hodiny než se došlo k místu krytů, však nic platno muselo se jít, kopaly se doma brambory ale zůstalo všechno stát". Kronika obce Krasejovka zmiňuje zajímavý fakt deficitu koní, neboť byli velmi potřeba k potahům dopravujícím materiál na stavbu opevnění. Třeba ještě připomenout, že díky deštivému počasí bylo léto pochmourné, cesty bahnité a často i pro povozy nesjízdné (pro nákladní auta už vůbec).

Zářijovou mobilizací ubylo kraji mnoho pracovních sil. Rolníci museli místo polních prací narukovat. Tímto nedostatkem trpěly ostatně i samy stavební firmy. Při stavbě překážek tedy museli po vyhlášení mobilizace na 1. HOP (6) pomáhat sloužící vojácí 1. p. pl. "Mistra Jana Husi". Nesmíme zde zapomenout ani na vyvlastňování pozemků za účelem obrany státu, což mohla být pro některé vlastníky pozemků újma.(7) Zpravidla se pozemkoví vlastníci vzdávali půdy ve prospěch obrany republiky zcela dobrovolně. Pozemek pro stavbu byl po vyřešení těchto otázek vytyčen vojenskou správou. Byl sem zakázán vstup cizím osobám, včetně četníků a omezen pohyb vlastníků pozemků v okolí pevnostních staveb. Proti nepovolaným pohledům se pevnůstky na exponovaných místech opatřovaly dřevěnými ohradami. (8) Na dobu nutnou k obdělání pozemku dostávali majitelé speciální průkazky. Toto platilo pouze ve dne, v noci se k objektům nesměl nikdo přiblížit. (9) 

Narodní soudržnost obyvatelstva v této složité době měly podpořit některé "národní" akce, jako například odhalení pomníku Janu Žižkovi v Čeřejově,(10) podobně pak zřízení pomníku padlým v 1. světové válce v Borovanech. Ten byl odhalen 7. srpna 1938. Mezi další událostí tohoto typu lze řadit i oslavy 500. výročí založení města Trhových Svinů.(11) Oslavy komentuje i divadelní kronika Otěvěka: "Během tohoto léta se konala velká manifestační slavnost v Trocnově a později i v Čeřejově, kde byl zbudován a odhalen památník Jana Žižky z Trocnova, který zde míval statek^". Je třeba říci, že podobných akcí se často účastnila i čs. armáda, někdy zavítal dokonce i brig. gen. Bedřich Neumann, toho času velitel budějovické 5. pěší divize.

U všech zápisů z roku 1938 je znát strach a napětí z možné nadcházející války s nacistickým Německem. Válka se tehdy očekávala každým dnem. Všude bylo plno vojska a dle kamennoújezdské kroniky "nebylo jediné stodoly, kůlny ani bytu, která by nehostila naše vojáky". Obyčejnými lidmi byla velmi ceněna hladkost a rychlost mobilizace. Lidé se přirozeně strachovali o budoucnost, která byla velmi nejistá (srv. kroniku Římova: "s velkým rozechvěním a úzkostí o naši drahou republiku"). Po březnovém anšlusu Rakouska již začalo být některým jasné, že jako další přijde na řadu Československo.

Mnichovská dohoda je v zápisech zpravidla brána jako velká zrada spojenců a Edvarda Beneše vůči obyčejným lidem. Na druhou stranu je patrná úleva z faktu, že k válce nedošlo. Prostého venkovana zřejmě politické tahanice ani nezajímaly, ten se spíše zajímal o osud vlastního majetku a své rodiny. Snad nejtrefněji tuto situaci glosuje kronika Nové Vsi: "od starých lidí bylo slyšeti jen ať jdou, ty by nám tady nadělali hřbitovy". Kronika Trhových Svinů též výstižně popisuje situaci po Mnichovu: "Němci triumfují-naši češí občané často jen s holými životy prchají z pohraničí, obsazeného německým vojskem. Státní hranice vede nyní v našem kraji již těsně kolem Rejt, Bukové a Slavče. Celé smečky pohraničních Němců se roztahují v hostincích ve Svinech, zpiti vítězstvím i alkoholem. Všem věrným Čechům krvácí srdce". Kronika Velešína stejnou situaci líčí se zřetelným odlehčením: "Všecka tato práce-bohudík byla nadarmo". Kronika Kamenného Újezda se zajímavě zmiňuje, jak zdejší v těžkém období po Mnichovu hledali „útěchu v knize“: „Je zajímavé, jak náš jihočeský člověk, když když jej všechno opustí, hledá útěchu v knize. Z obecní knihovny, která byla posledním útočištěm, vláda II. Republiky nařídila odstranění knih Benešových, Masarykových a všech autorů českých“.

Jistou roli mohla pro obyčejné lidi hrát zvědavost. V pohraničí putovala spousta legend o opevnění a to nejen mezi obyvatelstvem německým. Lidé chtěli vědět, do jakého podniku vlastně jejich peníze šly. Stavba opevnění byla velmi utajována. V oblasti výstavby bylo zakázáno fotografování, za tímto účelem se kolem pevnostního pásma vyvěšovaly tabule s nápisem „FOTOGRAFOVÁNÍ ZAKÁZÁNO“ s potvrzením příslušného okresního úřadu.(12) Kronika Velechvína popisuje tuto situaci na 2. HOP: "Přístup ke krytům byl zakázán, fotografování vyhláškou okresního úřadu v Č. Budějovicích bylo zakázáno ve větším díle lesů revíru Velechvín". V případě porušení zákazu a přistižení pachatele hrozilo zadržení četnictvem (na stanici se musel navíc odevzdat a zničit negativ). Pokuta činila 10-15 000 Kč, nebo i zadržení ve vazbě v délce od 12 hodin do 14 dnů. (13) Problém, hlavně v ekonomické oblasti, nastal při stavbě opevnění v turisticky atraktivních oblastech. Zde se negativně projevil zákaz fotografování a omezení vstupu do okolí pevnůstek.(14) Přirozeně bylo zakázáno pořizovat si náčrtky vojenských staveb a rozmlouvat s dělníky zaměstnanými na stavbě. Na stavby opevnění přísně dohlížel VSD.(15) Všechny střílny i dveře byly zakrývány dřevěnými poklopy a tím tak ukryty před zvídavými pohledy. Dveře samotné (16) byly uzavřeny visacími zámky firmy Mudroch, ne tak kvůli utajení, ale kvůli případným nenechavcům. Svou zkušenost si s bezpečnostními opatřeními kolem stavby LO bohatě užili i Karel Perlík a Anna Kožínová z Prahy, když si vyjeli na výlet do okolí Třeboně. Problém byl v tom, že "fotografovali v zakázaném území a dokonce si pořídili detail vojenského objektu". Četníci na ně byli upozorněni dvěma aktivními civilními osobami, ukázalo se však, že "nejde o špionážní případ, nýbrž o nerozumné pohybování se a fotografování v místech, kde to není dovoleno". Aparát jim byl zabaven a byli propuštěni. (17) Samotnou stavbu objektů ani samotnou prostou jejich existenci v podstatě nešlo dost dobře utajit. Vyniká zde spíše snaha, aby se případní "němečtí špioni" dozvěděli o opevnění co nejméně. Občas se v kronikách jako zajímavé zpestření objeví současně zajímavé kresby, fotografie či články vystřižené z novin. V tomto ohledu je velmi pěkná kronika Křenova, obsahující kresby ku příležitosti "osvobození" německým Wehrmachtem.

V místech budování opevnění byl vydán zákaz provádění staveb, kácení lesů a terénních změn bez povolení vojenské správy. To se týkalo faktu, že případné nové stavby by mohly např. zastínit palebné vějíře střílen objektů či změnit dosavadní terénní situaci. Nařízení se týkalo i budov určených pro veřejné účely. Situace se ještě zkomplikovala během roku 1938, kdy se zde začala stavět souvislá linie LO vz. 37. (18) Obce, jichž se týkala výstavba opevnění, dostaly tzv. "Uvědomění obce C". Bylo určeno pouze pro starosty obcí s uvědoměním, že se jedná o přísně tajnou záležitost. Starostům bylo řečeno, že se katastr jejich obce nalézá v "obvodu opevněného místa".(19) Sporné případy musela posoudit vojenská správa a když shledala, že stavba nepřekáží výstavbě pevnůstek, byla stavba povolena. V opevněném pásmu museli mít obyvatelé speciální propustky. V případě porušení tohoto příkazu se ukládala pokuta 60 000 Kč nebo vězení v délce 6 měsíců (což bylo daleko více než v roce 1936). Dodržování kontrolovaly četnické a vojenské hlídky obcházející linií. Omezen byl i civilní letecký provoz, kontrolovaný hláskami ČLH a jejími letouny. (20)

V oblasti vojenství je znatelná značná důvěra kronikářů v naši kvalitní armádu a dobrá opevnění. V kronice Otěvěka se tak objevuje pojem "silné opevnění proti vpádu německých vojsk". V komařické kronice je trefná glosa: "Tehdy, jisti svou výbornou armádou a spojenci na západě, tak přízní Jugoslávie a Ruska, byli jsme všichni odhodláni k obraně vlasti". Všichni, nejen naše armáda, počítali s pomocí spojenců. S tímto faktem do toho nebezpečného podniku šli naši armádní představitelé. Často je v zápisech vzápětí připsáno, že opevnění byla stavěna velmi narychlo, což byla ostatně pravda. Betonáže probíhaly opravdu do posledního dne. Ve Velešíně stavbu pevnůstek dá se říci přivítali: "severně od Velešína vybudována první řádná obranná linie s řadou železobetonových pevnůstek důkladně a vtipně stavěných". Není se čemu divit, neboť právě velešínský směr by byl určitě jedním z hlavních útočných směrů německé 14. armády.

Nejčastější v souvislosti s naší tematikou jsou kronikářské zmínky o kopání zákopů a zhotovování drátěných zátarasů. Sem zpravidla s nadšením docházeli lidé z okolních obcí. Obvykle se těchto prací zdržovaly starší osoby. Pro obranu lidé pracovali často celodenně, někdy i přes noc ( srv. kronika Otěvěka: "Pracuje se na směny ve dne i v noci" ). Nasazení bylo velké, v Ostrolovském Újezdě se "denně od 6 hodin ráno do 18 hodin večer staví překážky z ostnatého drátu". Civilní obyvatelstvo jistě představovalo pro stavitele Stašky, kteří trpěli finančními obtížemi i nedostatkem vlastních dělníků, vítanou pomoc. Pracovalo se horečně, podle hesla "kdo je připraven, není překvapen". Dělníci museli být státně spolehliví, což se vyžadovalo i od jejich příbuzných a osob, žijících s nimi ve společné domácnosti. Pokud měl dělník cestovní pas, byl mu odebrán, aby po dobu stavby nemohl odjet. Dělnící byli pod přísaho a nesměli o práci na objektech nikde hovořit. (21) Ošidné byly zejména návštěvy dělníků po hostincích, kde se mohlo po několika pivech leccos ze stavby prozradit. Je pravda, že stavby do jisté míry pomohly překonat nezaměstnanost v kraji, tento fakt kvitují i některé kronikářské zápisy.

Pro obyvatelstvo bylo dle mého názoru důležité vědět, že stát a armáda pro jejich obranu vůbec něco podniká. V kronikách jsou na druhou stranu zmiňována válečná opatření, např. zatemnění, odevzdání radií, zabavení koní, aut a benzínu, která měla spíše negativní charakter. Byly konány cvičné poplachy CPO (22) a simulace přepadení bombardéry (např. České Budějovice). Obyvatelstvo bylo cvičně svoláváno do připravených protileteckých krytů. Civilní protiletecká obrana podle soudu kronikářů i dobových periodik pracovala dobře. Bylo potřeba znejistělé a vystrašené obyvatelstvo uklidnit... Všechny zdejší obchody byly zmobilizovanými vojáky takřka vykoupeny. Místně panoval nedostatek i nejzákladnějších potravin a spotřebního zboží. Pan Sviták uvádí zajímavý fenomén z obsazování Třeboňska (oblast Lutové). Na příchod německé armády se zde těšili všichni obyvatelé pohraničí, neboť Němci zde udělali pořádek a stanným právem zatrhli činnost všem nekalým živlům...

Dovolím si zajímavou odbočku směrem k pamětní knize Srnína, abchom si udělali obrázek, jak mohli vidět lidé německou armádu i počátkem října 1938. V této kronice se zachovalo z období 15. března 1939 zajímavé pojednání o německé armádě. Cituji: "Německé vojsko a německé civilní obyvatelstvo se vrhlo na obchody a vykupovalo lacino všechno možné zboží-potraviny, textilie, hodiny a hodinky, šperky a vše co se dalo. V hospodách v Č. Budějovicích vyjídali němečtí vojáci co bylo a divili se, že je tu možno tolik věcí a potravin koupit. O německých zbraních a automobilech se říkalo, že to je plechárna. Vyprávělo se, že vojáci byli špatně oblečeni a že se třásli zimou. Jejich horečné nákupy potravin a hodování v hospodách srovnávali Češi výsměšně se zprávami německých novin, v nichž se líčila bída v Čechách“.

Přesuňme se však zpět do období těsně po Mnichovu. Po obsazení pohraničí ve dnech 1. - 10. října 1938 a vyklizení pohraničí se opevnění všeho druhu ve všech oblastech staly pro obyvatelstvo vděčným cílem výletů a fotografování. Lidé začali objevovat jim dosud utajené pevnostní stavby, můžeme to nazvat první pevnostní turistikou... V zimě sloužilo vytrhané bednění z vnitřku objektů například k topení.(23) Objekty byly za okupace likvidovány (v tomto ohledu je zajímavá kronika Římova-srv. příloha č. 10). Německé velení se bálo, že by Češi snad pevnůstky mohli použít při protiněmeckém povstání. Byly také likvidovány proto, aby Čechům v Protektorátu nepřipomínaly minulou demokracii. Likvidací opevnění tak došlo pro okupační moc k žádoucímu zničení jednoho ze symbolů obrany státu proti Říši.

Objekty byly nejprve rozstřeleny 50 kg náloží tritolu.(24) Rozvalené stěny byly obcemi pověřenými firmami ručně navrtávány a pak rozebírány menšími náložemi. Betonová drť z objektů po druhém odstřelu posloužila jako kvalitní materiál na výspravku cest. Z trosek byla vybrána všechna ocel a zabrána pro válečné účely. Obce žádaly často armádu o nahrazení škod při opevňovacích pracech a při pozdějších demolicích objektů opevnění. O ničení máme doklad např. v kronice Římova: "Kryty (kulometné) spěšně jsou trhány dynamitem. V pondělí dne 31. července 39´ přijela tlupa a dala se do práce". Nejvíc škody zde podle kroniky nadělala destrukční četa u Staňků-Janoušků, kde byla zraněna žena Těslová. Bohužel, nedochovaly se zde vlepené fotografie objektů po destrukci... Obtíže při provádění demolic přesvědčivě dokládá kronika Přísečné: "6. prosince projednávalo obecní zastupitelstvo přípis okresního úřadu z Českých Budějovic, dle kterého se nařizuje zničení pevnostních objektů na katastru obce. Jelikož není odborných sil k dispozici, požádán okresní úřad o prodloužení lhůty"^{. (25)}

V následujících řádkách se na závěr přesuneme do doby zcela nedávné. V jedné z borovanských kronik (26) je překvapivě popsána rekonstrukce zdejší pevnůstky X.a/ 15/C u trati nadšencem Jiřím Duchoněm: "V letošním roce byl zrekonstruován další "bunkr" předválečného opevnění a to u tratě za nádražím směrem na Hlubokou. O obnovu se zasloužil klub vojenské historie za velkého úsilí Jiřího Duchoně z Českých Budějovic a Josefa Neuberga". Následuje stručný popis zdejší linie úseku 183 a konstatování: "... tyto kryty měly tvořit neprůchodnou překážku proti pěchotě a lehkým obrněným vozům ...". Je zde kronikářem ceněna náročnost rekonstrukce, protože objekt byl za války zneškodněn zabetonováním.

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poznámky.