P. K. modeling and history web

Plánovaný rozpočet na úsek 182 činil 5.540.000,- Kč. Celkem měl celý úsek stát 5.686.920,- Kč. Zadání prací bylo schváleno výnosem čj. 14 235 ze 14. 6. 1938. Zadávací komise ŘOP se nakonec rozhodla podle připojené nabídky z 2. 6. 1938 pro firmu „Jan Stašek, stavitel, Trhové Sviny“ za částku 3.687.599,50 Kč. Ke stavbě úseku byly dále přizvány firmy Jindřich Bubla, stavitel z Horažďovic, Ing. Jar. Dajbych, stavitel z Kutné Hory, Ing. Karel Khun, stavitel z Třeboně, Prokop. V., arch. a stav. ze Strakonic, Ing. Kaisler a Martinovský z Prahy a Ing. Grahinger Robert ze Sušice. Je tedy patrné, že o stavbu se ucházely i firmy ze vzdálenějších lokací. Schůzka s podnikateli byla stanovena na 21. května 1938 na 10. hodinu na železniční stanici Borovany - Trhové Sviny (tedy na den květnové mobilizace !, fotografie nádražní budiovy ZDE, autor Vít Novotný).
   Zájemce zde očekával škpt. Frimmel. Jednání o zadání bylo zahájeno dne 3. června 1938 v 10:00. Firma Jindřicha Bubly si však ani nevyzvedla ofertní pomůcky, Ing. Khun vrátil nevyplněnou nabídku, Prokop a Kaisler se vzdali soutěže a totéž učinil i Grahinger, který současně vrátil nevyplněnou nabídku. Do užšího řízení tak postoupil Jan Stašek spolu s Josefem Dajbychem. Oferovaná částka u stavitele Dajbycha vyšla na 4.038.600,55 Kč, po přezkoušení byla částka snížena o 55 haléřů (!). Stašek odhadl cenu úseku na 4.292.554,80 Kč. Nejprve byla tato částka snížena na 3.693.340 Kč, po přezkoušení ještě na 3.687.599,50 Kč, tedy o celých 5.740,50 Kč. Dajbych zřejmě nechtěl nebo ani nedostal příležitost ke zlevnění stavby. Nakonec bylo 9. června 1938 v Praze navrhnuto, aby stavbu úseku 182 převzala firma Jana Staška. Jak si stáli v porovnání tito dva stavitelé?
   U Staška zřejmě rozhodla nižší cena betonáže jednoho objektu a dále nižší cena za stavbu bednění (viz. pila) i celkově levnější stavební práce. Naopak Dajbych nabízel levněji úpravu terénu a dovoz materiálu, což zřejmě na komisi příliš nezapůsobilo. Naopak se zdá přemrštěná cena za osazení boční střílny (165,- u Dajbycha proti 40,- u Staška, ZDE a také ZDE si můžete udělat představu o mohutnosti odlitku, foto z výstavy z listopadu 2011). Celkově bylo hodnoceno 22 položek, z toho jedna byla stejně drahá. V počtu levnějších položek byl na tom lépe Stašek (12 : 9 proti Dajbychovi). Dajbych také asi nezapůsobil moc důvěryhodně. Navíc zřejmě bylo přihlédnuto i k lepšímu materiálnímu zázemí Staška a k lepší dostupnosti staveniště, neboť Dajbychova firma sídlila až v Kutné Hoře. Jistou roli mohl hrát i fakt Staškových znalostí místních poměrů. Na druhou stranu Staškovy zkušenosti s podobnými stavbami byly do té doby nulové. Staškova finanční situace v té době zřejmě nebyla dobrá a státní zakázky tohoto typu představovaly jistý výdělek. A jako by neměla Staškova firma dostatek práce s úsekem 182, tak se ucházela současně o stavbu překážek v sousedních úsecích 181 a 183 (zde Stašek nabídl 3.920.526 Kč a skončil až na 3. místě). Současně firma prováděla i některé práce v civilním sektoru, např. stavbu finanční strážnice ve Vysoké u Mariánských Lázní a rekonstrukci silnice do Římova.
   Velitel VSD 182 sídlil v Ostrolovském Újezdě v prvním patře zdejší školy. Od začátku prací zde působili jako pomocníci dva aspiranti. Po 10. srpnu byl od pěšího pluku 1 "Mistra Jana Husi" přidělen des. asp. Rudolf Vavrouch, který dostal na starost kancelářskou agendu VSD. Začátkem září 1938 přišli k VSD dále Josef Dvořák a Jan Votava. Celkem zde tedy bylo Frimmelovi k ruce 5 aspirantů. Frimmell prováděl kontroly Staškových staveb zpočátku jen na koni. Od 1. září 1938 však požádal o přidělení motocyklu neboť ”měl stavební úsek rozdělen na dvě části”. Navíc objekty a překážky se stavěly “z obou různých konců” , ze západu a z východu. Nakonec pro západní část úseku používal koně a pro východní motocykl. Zdá se, že Frimmelova mobilnost nebyla vysoká, ale v porovnání se sousedním úsekem 183 (článek ZDE) na tom bylo zdejší VSD ještě dobře. Tam měl  mjr. Kramosil k dispozici pouze své nohy a kolo.
   Složitou stavbu provázela řada obtíží. Do části objektů se nepodařilo například osadit rámy dveří a zabetonovat periskopové roury ve stropě, především do těch čerstvě vybetonovaných. Vedením stavby byl Staškem pověřen mistr Kubiš, mezi dělníky přezdívaný “Polír”. O provedení maskovacích nátěrů není nic známo, ale prokazatelně se maskovalo v prostoru kolem Komařic větvemi a pytli od cementu ze stavby. Podle práce Pavla Saláka byly staší objekty vz. 36 kolem Borovan maskovány poli 4 barev a nejméně jeden novější objekt měl dvoubarevný “větvičkový vzor”. Je možné, že toto lze aplikovat i na oblast úseku 182, zvláště v případě "šestatřicítek". Ovšem dle dobových fotografií z úseku 182 je patrné, že objekty ještě v září 1938 neměly maskovací omítky provedeny. Podle vyprávění pamětníků se rovněž v objektech kolem Borovan nacházely lafety. Pokud tedy můžeme věřit pamětníkům, které vyslechl Salák, tak by to mohly být brněnské lafety vz. 37. Dalo by se ale říci, že je to značně nepravděpodobné. Jednalo se spíše o kulomety ZB 26 na závěsech, či do Číny vyvážené  ZB 37  postavené na muničních bedýnkách. O těchto zbraních se také zmiňuje divizní hlášení do ankety "Armáda 38". Zkušební kostky k posouzení kvality betonu vyráběli Staškem pověření Josef Brožek s Josefem Rezkem, kteří každou kostku pečlivě připravovali. Otázkou je, nakolik byly tyto zkušební kostky vylepšovány např. přidaným cementem, aby lépe prošly u zkušební komise a nedošlo tak k poškození podnikatele. Pouze, když nebyli výše zmínění po ruce, kostky připravoval Jan Mráz. U stavební firmy Stašek byli zaměstnáni od počátku prací dva asistenti a dva políři. K nim přibyl výše zmíněný mistr a od půlky srpna zde tedy byli tři políři. Na začátku července zde bylo pouhých 65 dělníků, během srpna pak až 190, zřejmě díky přesunu z jiného firemního pracoviště. Během září se počet dělníků z důvodů mobilizace logicky zmenšoval.
   První kontrola z Velitelství ženijního vojska proběhla dva týdny před zahájením stavby. Vyplynulo z ní stanovisko, že nejprve by měl být budován 1. sled k uzavření úseku (nakonec se ani to nepovedlo). Přípravné stavební práce v úseku 182 začaly po 19. 6. 1938. První objekt 2/A-160 u borovanského mostu byl betonován 8. 7. 1938. Stavba šla pomalu, protože firma měla málo kvalifikovaných dělníků. Zde je nutné poznamenat, že kvalifikovaní museli být jen železáři a betonáři. Během první kontroly z velitelství sboru Frimmel snahu firmy komentoval, že “firma je nová, nezapracovaná a že byla nucena vše potřebné opatřovati”. Stavbu a dopravu materiálu dále komplikovala právě probíhající výstavba silnice ze Strážkovic přes Ostrolovský Újezd (jde v podstatě o jednu z mála silnic v popisované oblasti). Druhá kontrola VŽV konstatovala, že “práce jsou prováděny odborně, ale poněkud pomalu. Podnikatel musí organizovat druhou betonářskou skupinu, která začne stavbu od druhého konce úseku”. Stavbu zdržovaly hlavně pozdní dodávky střílen a jiných kovových prvků. Velitel VSD neustále urgoval žádosti na dodání materiálu. Zajímavé je, že podle Frimmelova hlášení “v úseku 183 jest železa nadbytek“.
   Začátkem srpna při třetí kontrolní návštěvě ztratil gen. Nosek trpělivost a doporučil Staškům, aby se do týdne poradili s velením VSD a výsledek oznámili na VŽV. Jan Stašek dne 8. 8. 1938 napsal na velitelství I. sboru, že “není možno pracovat urychleně na čtyři směny dvěma stroji”. Rovněž měl problémy s dodáváním materiálu. Náklaďáky byly prý poruchové a úprava cest za tehdejších deštivých poměrů stála Staška hodně financí. K tomu se přidala srdeční choroba jeho bratra Františka. Mjr. Frimmel proto 13. 8. 1938 doporučil rozdělení úseku. Dodává, že Staškův “společník, bratr František Stašek jest nervově nemocen a odpírá J. Staškovi společenství, a tím i záruku”. Další problémy byly spíše finančního rázu. Firma nedostávala týdenní platby od MNO včas a záložna v Trhových Svinech jim tak nemohla vyplácet peníze.

---------------------------------------------------------------