Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vodní stavby na Trhovosvinensku II. - Hamr "Na Rejtech" č. p. 225

22. 3. 2012

Galerii, zachycující stav v březnu 2012 atd. shlédněte ZDE !

Historie
Dne 25. července 1802 prodala svinenská obec komařickému hamerníkovi Karlu Schatzlovi pastvinu, která byla vzdálena 150 kroků od obecního Marouškova dvora. Účelem prodeje mělo být zřízení nového hamru. Součástí byly i další okolní pozemky, to vše v celkové ceně 400 zlatých. Schatzl měl postavit hamr zcela na vlastní náklady a odvádět plat do obecní pokladny.
Dále se zavázal:
* že u hamru nepostaví moučný mlýn ani podobné zařízení
* že nebude veřejně čepovat pivo
* že nezřídí žádný rybník, který by zadržoval vodu na úkor po proudu položených mlýnů
Přesné datum dokončení stavby není zatím známo. Od Schatzla převzal mlýn později Jan Tuscher (který se v roce 1805 oženil s jeho dcerou Františkou). Ten na sklonku života svou závětí ze dne 21. 8. 1815 odkázal hamr svému synovi Matějovi. K pozůstalosti patřily: budovy a pozemky, 2 páry volů, 2 krávy a další zvířata, 2 vozy, pluh a různé hamernické náčiní. Protože Matějovi byly v tu dobu pouze 3 roky, převzala majetek matka Františka. Ta se po čase provdala za Jana Stráského. Dne 16. prosince 1834 byl hamr předán již dospělému Matěji Tuscherovi, který však musel podílem vyplatit své dva sourozence. Cena majetku tehdy činila celých 2 000 zlatých. Matěj si později vzal Terezii Neukamovou. Ve 40. letech 19. století Tuscherovi zabředli do značných dluhů. Při dražbě konané dne 4. 10. 1847 byl tak hamr se všemi polnostmi vydražen za celých 1 671 zlatých. Kruh se uzavřel, protože novým majitelem se stal se stal svinenský měšťan Dominik Bušek, který o sedm let dříve stejným způsobem přišel i k dnešnímu Buškovu Hamru. Oba hamry dodávaly své zboží do železářství v Trhových Svinech, které patřilo také rodině Bušků. Ti tak v té době vlastnili a spravovali jakousi místní železářskou síť.
Pozn. Dle materiálů budějovického NPÚ se udává výměna krovu usedlosti v roce 1901.
Po 1. světové válce se přiženil na hamr čp. 225 Václav Kudrle. Později se hamr nazýval a dodnes je znám zpravidla jako "Kudrlův". V roce 1941 byla opravena výheň hamruPoslední hamerník Martin Kudrle byl zetěm Václava Buška (jehož dědeček byl nám známý Dominik Bušek). Je třeba dodat, že další hamry pracovaly v Besednici (Sýkorův hamr) a v Sedle. Roku 1965 činnost rejtský hamr ukončil, tedy fungoval nejdéle ze všech hamrů na Doudlebsku. Předtím si však ale starý hamerník Kudrle se svým hamrem stačili zahrát ve filmu "Poslední hamry a hamerníci" z roku 1956. Jde o úžasné barevné svědectví, kde jde vidět zdejší zařízení v chodu (vodní nůžky, rozbíjení nákolků) a zažít zprostředkovaně atmosféru těžké kovářské práce...
pozn.: jde o tzv. emfyteutický hamr = zájemce koupil od města pozemek, odkud měl odvádět roční plat

1895.jpg

obrázek 1: Hamr, dvůr a průběh Jalové strouhy na mapě z roku 1895 (měřítko 1:25 000). Zajímavé je, že zde nejsou zakresleny příslušné rybníky.

1929.jpg

obrázek 2: Výřez z mapy z roku 1929 (měřítko 1:75 000). Jasně jsou vidět objekty hamru, dvora i průběh strouhy (klikatou čarou). Velký rybník se tehdy jmenoval Nový.
------------------------------------------------------------------------
Popis a dnešní stav hamru
Jako nemovitá památka byl objekt evidován od 3. 5. 1958. Číslo rejstříku ÚSKP je 15964/3-481. Hamr je i dnes stále památkově chráněn a je využíván k rekreačním účelům. Budova je zřejmě dobře stavebně zabezpečena, protože ani v nejmenším zvenku nevypadá zchátrale. Objekt samotný není dnes pro veřejnost přístupný. Uvnitř je zachován buchar, strojní nůžky a dvě ohřívací pece. Vodní kolo je již rozpadlé. Dále jsou v lednici i zbytky turbíny. Vnitřní zařízení má zůstat zachováno (stav dle publikace z r. 1999). Zajímavým detailem jsou také 3 pěkně provedené komíny.

1999.jpg

obrázek 3: Stav z roku 1999 (repro Technické památky v Čechách)
---------------------------------------------------------------------------
Hamr je součástí osamělé uzavřené čtvercové nemovitosti vystavěné na Svinenském potoce roku 1771 (má jít o dataci na ostění dveří, tj. otázkou, zda jde skutečně o rok výstavby hamru ?). Objekt byl přestavován v 19. a 20. století. Poslední modernizaci hamru (betonové vantroky, Francisova turbína) provedl právě Martin Kudrle. V době zastavení provozu bylo mohutné chvostové kladivo hnáno kolem na vrchní vodu. Z hřídele kola byl pohyb přenesen klikou a táhlem na tzv. vodní nůžky vlastní konstrukce ke střihání kovu za tepla. Turbina poháněla transmisí hřídel, z něhož by rotační pohyb veden na generátor a na odstředivý exhaustor (= ventilátor) k rozdmýchávání výhní. Vedle generátoru a dmychadla byl poháněn řemenovým převodem i brus a soustruh v přilehlé, zdí oddělené, dílně. V hamru byly tři zděné ohřívací pece, které umožňovaly práci až 6 osobám. Objekt byl tehdy považován za nejlépe vybavený v okolí.
Hamr vyráběl rozmanité nářadí pro práci v zemědělství i lesnictví. Specializoval se na různé typy oracího náčiní, které byly dodávány do celých jižních Čech. K typickým výrobkům patřily tzv. píchačky a vyhazovačky na rašelinové borky.

+ propojení na článek, zde další technické info o usedlosti čp. 225 a jejím hamernickém vybavení: Vodní stavby na Trhovosvinensku XV. - Buškův a Kudrlův hamr v materiálech NPÚ-ČB

Okolí hamru a tzv. Jalová strouha
Okolí hamru je samozřejmě také zajímavé. Cca. 100-150 metrů proti proudu Svinenského potoka se nachází dřívější obecní Marouškův dvůr(dříve Maruškův mlýn, v mapách jako "Marushka Hof"/"Marouškův Dv., hamr je označován jako "Hammer"/"Eisenhammer"/Hm.). Otázka je, zda a jak byl objekt dvora přestavěn či kdy se přestal užívat k mlýnské činnosti. Dvůr je evidován v Chytilově adresáři z roku 1915 jako Statek "Maruška", jehož majitelem byla obec Trhové Svny a správcem zdejší městský úřad. Dvůr byl údajně do roku 1933 ve vlastnictví obce Trhové Sviny. Byl pak prodán, bohužel v kronice není uvedeno komu.
Podle otisku stabilního katastru z roku 1827 byla východní část dvora nezděná (zbytek stavby byl zděný) a také chyběla partie se štítem směrem k dnešní cestě. Celý komplex dvora je poměrně rozsáhlý. Okolí je také zajímavé kvůli zbytkům původního systému oplocení pozemku (kamenné sloupky). Záležitost přestavby 20. století je zřejmě i kamenný můstek přes náhon na straně dvora odvrácené od cesty. Před vraty dvora se před skupinkou smrčků nachází zbytek křížku, resp. pouze jeho podstavec bez kříže. Hamr byl již tehdy celozděnou stavbou - otisk ukazuje v levém horním rohu pozemku nezděnou stavbu (dřevěná kůlna ?). Přes strouhu byl tehdy zbudován dřevěný mostek.
Pozn. 1: podle otisku stabilního katastru k hamru vedly celkem 2 cesty. První vedla pod hrází Hamerského/Špitálského rybníka přes tzv. "Oberfeld" směrem k novohradské silnici, na kterou se napojovala přibližně před oblastí dnešního areálu pily. Na ní se napojovala cesta podél Hamerského/Špitálského rybníka (která dodnes existuje). Průběh cesty je dodnes vidět z leteckého snímku v prostoru nad oběma samotami, průběh dokládá také kaplička před odbočkou na zmíněnou cestu vedoucí kolem Nového rybníka. Druhá menší cesta vedla od křižovatky nad Denzingerovým mlýnem (s polní cestou vedoucí k božím mukám a k silnici, která je dodnes užívaná) částečně podél mlýnského náhonu. Krátce před Hamerským/Špitálským rybníkem se obě cesty spojily a směřovaly k hamru a dvoru. Je třeba poznamenat, že dnešní cesta k hospodářskému dvoru z Rejt není původní, resp. na otisku z roku 1827 se nevyskytuje (ovšem možný její základ lze vidět v tehdejší polní cestě, směřující ke dvoru přes polnosti (na otisku končí zhruba v polovině cesty u lesa).

1827-stab-kat---mar-dvur-a-hamr.jpg

obrázek 4: Hamr a Marouškův Dvůr na otisku stabilního katastru z roku 1827
----------------------------------------------------------------------------------------
Zdejší oblast byla velmi důležitá pro zásobování města Trhové Sviny užitkovou vodou. Již z roku 1532 tak pochází smlouva mezi zdejším mlynářem Marouškem a městem na 40 grošů ročně, podle které měla být voda přiváděna „trubou“ (strouhou ?) od mlýna do městské „cisterny“ (= kašna na rynku - Kůrka ji popisuje takto: "nádrž, zhotovená z dubových kmenů a někde uprostřed náměstí stojící") i do „rybníka“ (myšlen Velký/Dymáček ?). Voda měla být vedena „ustavičně po časy budoucí děrou takovou po nebozezu, kterým vrtají kolo paleční.“ Pokud by vody bylo málo, měl mlynář do „rybníka“ vodu připustit. (viz. přepis VM.cz via Karel Kůrka, Trhové Sviny - historický nástin do poloviny století XIX., Trhové Sviny 1936, s. 20-21./
Voda tedy byla přiváděna od 16. stol. do města tzv. "Jalovou strouhou" (její průběh je vidět na starých mapách a nepřesně i na dnešních - Č. Štojdl ve svém textu uvádí délku 4km). Je potřeba poznamenat, že její průběh částečně kopíruje průběh hamerského náhonu (resp. opačně). Voda totiž byla poté využívána k pohonu hamru i mlýna. Mezi Marouškovým dvorem a Pěčínem (Haid, zhruba v 1/3) je tak Svinenský potok přehrazen jezem kvůli navýšení výšky náhonu. Množství vody, napouštěné do Jalové strouhy jde regulovat stavidlem s masivními vraty dle potřeby. Dnes je samozřejmě stavidlo uzamčeno v jedné poloze. Celou strouhu pak doplňoval důmyslný systém rozdělovačů s odtokovými strouhami a regulačními jezy. Přebytečná voda byla odváděna stružkami do potoka, nebo se rozlévala po okolních nivách. Tato soustava je však dnes už téměř zcela zaniklá. Problémem strouhy je dodnes její malý spád 1,5 promile (15cm převýšení na 100m), tudíž se snadno zanáší. 
Po vrstevnici pak strouha/náhon probíhá těsně kolem dvora, který obtéká zleva) až k nedalekému hamru (zprava). V pasáži náhonu/strouhy před dvorem je jasně patrná značná výška oproti původní hladině potoka, čímž se získal žádoucí spád. Právě zde nad hamrem byla situace nejhorší, strouha zde měla minimální průtok. S tím však naši předkové počítali a kritická místa osazovali odkalovacími stavidly. Ještě za 1. republiky, kdy hamernický mistr Kudrle odkalování prováděl, bylo všechno v pořádku. Situace se změnila až po válce, kdy již vodohospodáři neměli toku znalostí o správě tohoto vodního díla a tak strouha chátrala. Zmíněná technická zařízení byla postupně likvidována. V roce 1993 byla strouha celá zanesena bahnem, dnes však díky svinenským rybářům plní opět svou vodoregulační funkci.  
V souvislosti s onou původní smlouvou z roku 1532 (přepis zde na VM.cz) je zajímavá zmínka v kronice z roku 1922, kdy tehdy prý zdejší hamr Václava Buška spotřebovával značné množství vody v potoce, že „tento asi 130 kroků jeví se jen jako přerušovaná tůně."

1827-stab-kat-ii.jpg

obrázek 5: Jalová strouha na otisku stabilního katastru z roku 1827 - dole Špitálský, nahoře kus Nového rybníka. Dole meandry Svinenského potoka.
---------------------------------------------------
Náhon vede vpravo od hamru, přičemž doleva pak voda směřovala na betonové vantroky hamru a na vodní kolo a turbínu a poté vyklizovacím kanálem zpět do potoka. Dále pokračuje uzkým korytem již jen Jalová strouha směřující ke Svinům. Strouha pak míjí paralelně hráze dnešního Hamerského (dříve Špitálský, Spital Teich) a Nového rybníka (Neu Teich) a směřuje k novohradské silnici II/156 (dříve prašná cesta), kterou podtéká dvěma propustěmi (resp. pod cestu jednou a poté pod silnicí dvojitou - srv. foto) přibližně na úrovni dnešní odbočky do lomu a autobusové zastávky "U Lomu". Podle otisku katastru z roku 1827 bylo toto místo dříve kryto dřevěným můstkem. Dále strouha směřuje napřímo k Vekému rybníku. Zajímavé je, že na otisku z roku 1827 je strouha znázorněna jen jako vlévající se do Velkého rybníka, přitom její průběh je velmi jiný !
Na dohled od Velkého rybníka strouha prochází pod cestou, za níž je betonová výpusť s drážkami na prkna. Poté strouha jde paralelně s hrází Velkého, klikatí se a asi 100 probíhá podél silnice, kde poté zatáčí ostře doprava. Poté konečně ústí do malého rybníčku jménem "Dymáček", který těsně sousedí s Velkým rybníkem. A právě tato nádržka sloužila jako retenční, tj. z ní bylo dřevěným potrubím zásobováno město (tj. do několika kašen). Potrubí bylo v 70. letech 19. století nahrazeno železným (tehdy udávána délka 1771 m !). Zajímavé je, že i tehdy se spousta místních mylně domnívala, že kašny jsou zásobovány přímo z Velkého rybníka ! Mimo kašen byla ve městě i koryta s neustále protékající vodou.
Je třeba poznamenat, že kvalita vody byla vždy kolísavá. Světová válka však realizaci vodovodu zbrzdila. Tento hygienicky problematický způsob zásobování vodou tak mohl být opuštěn až na přelomu 20. a 30. let 20. století se stavbou nového vodovodu z pramenů pod Kohoutem. Všechny dosavadní kašny tak byly zbourány (kromě té na náměstí).
Jalová strouha však stále existuje a přivádí vodu do Velkého rybníka. Ten tak může být vypouštěn i napouštěn. V době povodní navíc náhon odvádí vodu ze Svinenského potoka právě do Velkého rybníka. Strouha je však na mnoha místech zanesena bahnem.
Je pak pravděpodobné, že původně asi strouha končila právě v Dymáčku a až v dalších letech byla propojena s dalšími rybníky východně od TS ? Od výpusti Velkého rybníka (který napájí od jeho vzniku v roce 1519, tehdy ještě jako "Rybník pod Šibeničním vrchem") pak strouha směřuje podzemním potrubím, aby se před rybníkem Jezírkem vynořila na povrch. Poté strouha podtéká bukvickou silnicí do rybníka "U Cihelny". Odsud již pokračuje krátkým úsekem SZ směrem a nakonec se vlévá do Farského potoka se kterým směřuje do rybníka Brigádníku. Farský potok poté pokračuje tokem skrze město a vlévá se na nábřeží zpět do potoka Svinenského.
------------------------------------------------------------------------

Zdroje:
Daniel Kovář, Počátky trhovosvinenských hamrů, Výběr 45, č. 2 (2008), s. 132-135.
Hana Hlušičková a kol., Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I-IV, Praha 2001-2004.
František Slípka - Jiří Čajan, O Dymáčku, kašnách a vodě, TSL 4/2011, s. 9-10.
Karel Kůrka, Trhové Sviny - historický nástin do poloviny století XIX., Trhové Sviny 1936.
interní text Čeněk Štojdl - Zlatá stoka Trhovosvinenska - Jalová strouha, odsud doplněny a upřesněny údaje o dalším průběhu strouhy 
bývalý Marouškův mlýn/městský obecní dvůr na vodnimlyny.cz
též i poznámka na FB Historické TS

Odkazy:
http://www.tsviny.cz/historie-obce-rejta/d-4374/p1=52
archivnimapy.cuzk.cz/
archiv.cbvk.cz/historicke_mapy/
http://selskebaroko.unas.cz/rejta/rejta.htm
http://www.skrejta.cz/obec_historie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Buškův_hamr
http://monumnet.npu.cz