Vodní stavby na Trhovosvinensku VII. - Pešlův nářaďový hamr a mlýn
Hamr, zvaný Pešlův, je ze všech zachovaných staveb tohoto druhu v oblasti Doudlebska nejstarší (a to i v celém bývalém okresu ČB). Hamr se připomíná spolu s mlýnem již v 17. století (roku 1660 je znamenán ve střížovské matrice Martin Stümandel z hamru - pozn. - K. Hlubuček uvádí v níže citovaném spise "Martin Simandl z Hamru" ?). Mlýn vznikl již v 16. století jako renesanční patrový. Hamr byl znovu zřízen po roce 1673, kdy zpustlý sedlecký statek koupil konvent vyšebrodského kláštera. Řemeslo zde provozoval František Mayer "hamerník pod Komářicemi" a jeho potomci (zapsán v r. 1737 v řemeslnickém cechu v Komařicích). Jako poddaný platil do komařického důchodu ročně z hamru 20 zlatých, z mlýna 50 zlatých. Splácel tradičně o sv. Havlu (16. října) a sv. Jiří (24. dubna). V roce 1743 Mayer vykoupil mlýn s hamrem od vrchnosti za 250 zlatých rýnských, s podmínkou, že zemře-li bez potomků, připadne hamr s mlýnem a pozemky zpět klášteru.
Když v morovém roce 1773 zemřel syn Mayerových František, vzala si vdova roku 1777 Karla Schatzela z Německého Benešova (dnešní Benešov nad Černou). Ten přestavěl mlýn do dnešní podoby a hamr "do rovnosti zdiva". (pozn. - K. Hlubuček uvádí ve svém spise "do nízké rovnosti zdiva")
Syn zemřelého Mayera, opět František, byl prohlášen hamernickým mistrem někdy mezi lety 1786-1805. Dle výkazů z roku 1807 měl 4 chlapce a 2 dcery. Chlapci v řemesle očividně nepadli daleko od stromu, ovšem dle kronikáře Pavla byli "kvítka z čertovy zahrádky". Ze svého království na samotě, dle zachovaných protokolů "pytlačili vesele v panských lesích i vodách a neméně i za děvčaty". Vyprávělo se o nich také "jak rádi jídali maso. Posty sice zachovávali, jak žádal tehdejší mrav, ale v pátek čekali u pečící trouby do půl noci, aby si tuto újmu ihned nahradili".
Mapa stabilního katastru z let 1826-1830 (http://archivnimapy.cuzk.cz).
Pozn.: dle otisku vidíme uspořádání areálu v popisované době: vlevo mlýn s náhonem a vpravo hamr s náhonem (růžové kamenné-obytné, žluté dřevěné-zemědělské). Je patrné, že jako retenční posloužil místní rybník (dnes Hamerský rybník, dobře je zde vidět jeho hráz). Kolem jsou samozřejmě pozemky patřící k objektu: pastviny západně a severně (W = Weiden) a východně mokrá luka. Severně byla zřejmě ovocná zahrada.
Synové se po otci hamru ujmout nemohli a proto vrchnost sama našla pro jejich sestru Bětušku ženicha. Jím byl právě Jan Pešl, což byl syn hamerníka z Třísova. Do rodiny se přiženil v roce 1844. Jeho rod vlastní zdejší majetek dodnes. Ten samý rok se jim narodila dcera. Pešlovy začátky nebyly lehké. Ještě před nastěhováním musel hamr zřídit úplně znovu. Navíc ho prý jeho švagři nenáviděli "a kolikrát ho zbili, když se vracel za tmy do samoty domů. Jednou ho přivezla kobyla ke stavení v bezvědomí sama, což bylo dílem jeho švagrů".
Hospodářství bylo v hamru vždy malé, ale vždy zde byl pár koní pro rozvoz výrobků. Mayerové nakonec přivedli hamr do takového úpadku, že zde zbyla pouze jedna bílá koza. Naopak Pešlové (zejména po zrušení roboty 1848) rozšířili jak výrobu železářskou, tak i hospodářskou. Rozšířena byla i rozloha pozemků. Dokonce v roce 1875 koupili přilehlý rybník za 6500 zlatých, splatných ve 20 ročních splátkách. Dle pamětníků z Pavlovy doby to byli velmi pečliví hamerníci.
Samostatná budova hamru je součástí větší samoty. Dnešní podoba hamru pochází z konce 18. (resp. 19.) století z období prvního Pešla, který stavbu i vnitřní zařízení zrenovoval (viz. také kamenné sloupy bucharu s iniciálami J. P. a letopočtem 1847). Právě z jeho doby jsou krov a nástavba. Hamr zpracovával železnou rudu z blízkého okolí i z Rakouska. V hamru se pracovalo při dvou výhních, do nichž vháněly vzduch měchy, poháněné klikou prodlouženého čepu malého vodního kola (jehož boční palečné kolo pohánělo i brus). Před 1. světovou válkou se zde pracovalo od šesté hodiny ranní do sedmé hodiny večer (s přestávkou na snídaně, svačiny a oběd). Pokud bylo třeba, pracovalo se i v noci.
1890 - majitel František Pešl - hamerník, vedlejší živnost mlynářství.
hospodářská zvířata: 2 koně, 11 ks hovězího dobytka, 3 prasata, 4 včelí úly, 10 slepic, 4 kachny.
Výřez z Wandkarte des politischen Bezirkes Budweis, 1:25 000, Budweis 1895: Deutsches pädagogisches Verein. Sign. MA-82-8, ONLINE. Hamr je označen i na mapě České Budějovice 4453, Vojenský zeměpisný ústav v Praze 1929, 1:75 000, ONLINE cbvk.cz
1910, 1921 - majitel František Pešl (zemřel 1938)
Do ukončení pravidelného provozu v roce 1938 měl hamr 2 vodní kola na vrchní vodu. Větší hnalo mohutný chvostový buchar v kamenných sloupech, otesaných do hranolu, označených letopočtem 1847 a iniciálou J. P. (těmi právě toho roku nahradil Pešl původní dřevěné). Na toporu bucharu se vyměňovaly 2 kobyly (120 a 180 kilogramů) podle druhu kovářské práce. Na žulových kvádrech o hraně 70 cm byly uloženy i 2 ručně kované kovadliny pro ruční práci (ty měly oproti dnešním neobyčejně vypouklý korpus). Menší kolo hnalo transmisi a z ní řemenovým převodem dmychadlo, brus a stroje v přilehlé mechanické dílně. Dříve byly měchy hnány klikou z čepu hřídele vodního kola, které palečnicovým převodem roztáčelo pískovcový brus. V roce 1913 byly měchy nahrazeny větrákem, hnaným řemenem po obvodu palečního kola. Přilehlá mechanická dílna ("šlajferna") byla vybavena soustruhem na nápravy vozů a vrtačkou. Později byla připojena okružní pila na plech pro rádla, nápravy a další rozměrné ocelové plechy pro další zpracování. Naproti vchodu byly situované 2 velké ohřívací pece. Hlavním výrobkem hamru byly orací plechy. Ty měly hlavní odbyt v budějovických železářských obchodech a ve schwarzenberských dvorech v Třeboni a Lišově. V jihočeském muzeu jsou uloženy obrovské kovářské kleště přímo z Pešlova hamru. Drobné výrobky jako sekery a lopaty, se zde vyráběly zřídka a to jen pro domácí potřeby.
Hamr pracoval do roku 1940 (nadále jen mlýn - vdova pro Františku Pešlovi). Někdy v té době byl zřejmě mlýn modernizován turbínou ? Mlýn (pracoval do r. 1948) byl poté modernizován Francisovou turbínou, která sloužila i k výrobě elektrického proudu. To celé zůstalo v provozu až do roku 1950. Dnes je usedlost užívána původními majiteli. Je zde zachováno kovací kladivo, výhně a nářadí. Vodoenergetické příslušenství je zde obnoveno.
pozn. Chytilův adresář uvádí v nedalekých Komařicích mlýn a pilu - Čalouň Ad.
Pešlův hamr u Sedla v 70. letech 20. století (repro Technické památky v Čechách)
Prameny a zdroje :
Jan Štifter (ed.), Ruce Doudlebska. Historické studie Karla Hlubučka, České Budějovice 2019, s. 54-56 (Hlubučkův spis "Poslední hamry a hamerníci", Trhové Sviny 1953, 31 s.)
HLUŠIČKOVÁ, H. (editor) a kol., Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. - IV., Praha 2002-2004.
Miroslava LUKSCHOVÁ, Technické památky na Českobudějovicku a jejich využití v cestovním ruchu, 2008 - online theses.cz
Lenka HAMERNÍKOVÁ, Návrh projektu rozvoje kulturního cestovního ruchu v oblasti Třeboňska, 2011 - online theses.cz /překvapivě zde i odkazy na naše stránky !/
www.komarice.cz/index.php?nid=713&lid=cs&oid=706356
Josef PAVEL*, Pešlův hamr v Sedle pod Komařicemi, Výběr 3/1984, s. 243-245.
(* kronikář Komařic v letech 1950 - 1971)
http://www.trebonsko.cz/borovany-strizov-komarice-nezenice-borovany
http://jihogen.wz.cz/s.htm
archiv.cbvk.cz/historicke_mapy
http://archivnimapy.cuzk.cz
